Aby členská základna našeho kolektivu rostla, děti byly spokojené a dospěláci měli radost

z práce, je zapotřebí dobrý, pestrý a přitažlivý program. Jak to udělat?

Kde neustále brát nápady?

Mít dobré nápady, to je základ. Musíme jim ale umět pomáhat na svět.

Vyzkoušejme si tři techniky.

• Pozitivní myšlení

• Dotazování

• Brainstorming

Pozitivní myšlení

     Všichni jsme tak trochu nemocní. Naše nemoc se jmenuje „TO NEJDE“. Průběh nemoci je následovný: dostaneme nápad, ten nápad se nám nezdá být špatný, ale okamžitě si hledáme důvod, proč to nejde realizovat. Co kdybychom se pokusili při každém  sebeztřeštěnějším nápadu hledat možnosti, jak by to šlo udělat? Několikrát to vyzkoušíme a najednou zjistíme, že dokážeme realizovat věci, o kterých jsme byli donedávna přesvědčení, že jsou neproveditelné. Chce to jenom jedno – chtít. Chtít dokázat nemožné a  dokázat se vyrovnat s případným nezdarem. S nezdarem je spojena další naše nemoc. Totiž, pokud se nám něco nepovede, okamžitě nápad odsouváme do přihrádky „špatné“. Neuvažujeme dále o tom, zda je chyba v nápadu nebo zda jsme udělali my chybu při jeho realizaci a jakou.

 Zásady:

• každý nápad je dobrý a nic není nemožné

• každý nápad, který nemůžeme realizovat ihned, evidujeme — zaznamenáme

• u každého nápadu, který se nám nepodařil, provedeme podrobnou analýzu postupu

• každý nápad je možno modifikovat

Dotazování

Pokud něco nevím, není mi něco jasné – zeptám se. Pokud nemám nápad, zeptám se.

Tato věta se zdá být na první pohled poněkud uhozená. Ovšem pouze na první pohled.

Každý z lidí, se kterými přicházíme denně do styku, má mozek. Každý mozek je studna nápadů a jde jen o to, umět ty nápady dostávat ven. Není nic jednoduššího, nežli se umět vyptávat.

Takováto je technika:

• navážeme běžný, neformální rozhovor

• ve vhodné chvíli nadneseme problém (nevím, kam půjdu s kolektivem na víkend)

• zvolím příslušný dotaz:

          Co bys dělal v mém případě?

          Jak bys reagoval ty?

          Jaký je tvůj názor?        

          Myslíš, že se s tím dá něco dělat?

          Jaký z toho máš pocit?     

          Myslíš, že se to dá vyřešit?

     Nezapomeň, že každý člověk je rád trochu důležitý. Pokud mu dáš ochutnat tento pocit a on ti bude „jako“ radit, je výsledek téměř stoprocentní.

     Jedním ze základních předpokladů úspěšnosti této techniky je dobrá paměť. Nemůžeme vést „neformální“ rozhovor s diktafonem v ruce. Je výhodné mít vypracovanou techniku pro snadnější zapamatování. V současné literatuře je popsáno takových technik několik, stačí jen hledat a věnovat trochu času tréninku.

     Tak tedy – hrrr na mozky.

Brainstorming

     Toto hrozné slovo označuje techniku, při které má každý z účastníků právo vyjádřit se k problému. Má právo podávat návrhy na řešení a přitom platí pravidlo, že každé řešení, i zdánlivě nesmyslné, je možné.

     Víme, že hodnocení omezuje představivost. Oddělme představivost od hodnocení. Nejdříve vymýšlejme a potom hodnoťme. Smyslem techniky je vymyslet co nejvíce řešení a získat co největší množství nápadů. Při brainstormingu se lidé nesmějí obávat, že budou vypadat hloupě, když navrhnou nějaký „bláznivý“ nápad, proto je zakázané jakékoliv hodnocení.

     Neexistuje žádný zaručeně správný způsob brainstormingu. Nejlepší je přizpůsobit ho svým potřebám a možnostem.

Před započetím brainstormingu:

• definujte svůj cíl (jaký hledáte nápad) 

• vyberte vhodné účastníky (optimální skupina je 8 lidí)

• vyberte neutrální (nerušivé) prostředí

• vytvořte neformální atmosféru

• vyberte vedoucího cvičení (zapisuje a brzdí kritiku)

V průběhu práce:

• posadíme účastníky tak, aby byli tváří v tvář

• vymezíme základní pravidla (zákaz hodnocení aktivity, nápady lze opakovat a rozvíjet apod.)

• před zahájením práce provedeme veselou rozcvičku – boří případné zábrany účastníků

• zahájíme práci

• každý nápad se zaznamenává v plném rozsahu

Po skončení práce:

• vybereme nejslibnější nápady

• rozvineme nejlepší myšlenky

• navrhneme kroky pro řešení

• všechny nápady archivujeme, abychom se k nim mohli později vrátit

Čtyři základní kroky při hledání možností (všeobecně):

1. V čem je chyba? Jaké jsou současné příznaky? Co na situaci nevyhovuje?

2. Pojmenujeme a rozebereme problém. Problém rozčleníme do kategorií. Navrhneme možné příčiny. Sledujeme, co chybí. Pojmenujeme bariéry řešení problému.

3. Jaké možné strategie nebo postupy existují? Co pro vyřešení problému navrhuje někdo druhý? Vytvořme představu o tom, co by se mohlo udělat.

4. Co by se mohlo udělat? Jaké kroky by se měly podniknout, aby bylo možno problém vyřešit?

Tato technika vyžaduje určitou disciplínu při práci a je poměrně časově náročná.

Její výsledek však stojí za to. Problém se obvykle vyřeší a ještě navíc získáme spoustu použitelného materiálu pro další práci s řešeným problémem.