Mládež › Vedoucí a instruktoři kolektivu mladých hasičů
Poznáváme les a jeho obyvatele
stromy
Porozumět lesu – to také znamená znát jednotlivé stromy, rostliny, umět je určit podle jejich tvaru, zabarvení, podle tvaru a barvy listů, jehličí či plodů. K tomuto účelu nám nejlépe poslouží specializované atlasy. Můžeme si je také zakreslit do svého zápisníku nebo založit herbář. Poznávat přírodu však nelze jenom z knih, i když se asi bez nich zpočátku neobejdeme. S přírodou se napřed musíme důvěrně sžít, musíme mít oči otevřené a uši nastražené, musíme se naučit bystře pozorovat. Potřebujeme přírodě porozumět a naučit se chápat jednotlivé vztahy, protože my lidé do nich také patříme. Nejlepším učitelem je vlastní zkušenost, pozornost, postřeh a všímavost.
Sbírání hub. Na houby chodí ráda většina z nás. Jenže sbírat houby, to není jen tak. První a základní zásada pro každého houbaře zní: „sbírám jen to, co opravdu znám“. Jsou lidé, kteří houby sbírají podle zásady, že vše, co se podobá hříbkům, je jedlé, a vše, co má lupeny, je prašivé a k ničemu. I mezi hřibovitými houbami jsou však druhy nejedlé i jedovaté (například hřib satan) a naopak mezi houbami s lupeny jsou zase výborné jedlé houby (třeba muchomůrka růžovka). Proto si při houbaření vždy pamatujte:
-
Do košíku za všech okolností vkládáme jen houby, které opravdu dobře známe. Houbu nikdy neposuzujeme jen podle jednoho znaku. Zabarvení kloboučku může být například i u stejných hub různé.
-
Při sběru neodřezávejte houby nožem, ale oddělujte je od podkladu opatrným vykroucením. Na místě je očistěte.
-
Sbírejte jen mladé a zdravé plodnice. Přestárlé, nadměrně vlhké nebo plesnivé jedlé houby se mohou snadno stát jedovatými.
-
Houby nikdy neukládejte do igelitového sáčku. Nejvhodnější je proutěný či loubkový košík.
-
Houby zpracujte k jídlu, ke konzervování nebo k sušení co nejdříve.
-
I zkušený houbař se může zmýlit. Jestliže po požití hub pocítíte nevolnost, vyhledejte ihned lékařskou pomoc.
houby
Pozorování zvěře slouží k poznávání zvěře v jejich přirozeném prostředí. Obvykle nacházíme v přírodě po zvěři stopy, ale málokdy na ni přímo narazíme, stačí se před námi většinou skrýt. Abychom ji zahlédli, musíme se chovat především tiše, skrytě, obléci si nenápadné oblečení. Nepoužíváme také žádné chemické vůně, nejíme, ke zvěři se nikdy nepřibližujeme po větru, aby neucítila náš pach. Jakmile zvěř uvidíte a domníváte se, že i ona spatřila vás, naprosto se uklidněte, stůjte bez jakéhokoliv náhlého pohybu, neutíkejte, každý pohyb vás prozradí.
Pokud si budeme chtít třeba odlít stopy zvěře do sádry, musíme se vydat do vlhkých částí lesa nebo do blízkosti vodních toků, kam chodí zvěř pít. Tam nalezneme ty nejhezčí.
odlévání stop
stopy