Snahou státu je rozšiřovat počet a plochu území, kde ještě nejsou vidět necitlivé zásahy lidské činnosti. Tato území jsou chráněná zákony, které určují, co se smí, a omezují negativní působení člověka. Ochraňují nejen živočichy a rostliny, ale také neživou přírodu vyskytující se na těchto plochách.
Chráněná území rozdělujeme na velkoplošná a maloplošná. K velkoplošným patří národní parky a chráněné krajinné oblasti. K maloplošným řadíme státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky zahrady, chráněné studijní plochy. Zvláštní kategorii pak tvoří chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky. Pro všechna tato území je společné to, že po vyhlášení ochrany se zde zakazuje veškerá negativní činnost člověka s výjimkou zásahů, které slouží k ochraně a zlepšení stavu chráněného území.
Chráněné rostliny jsou zákonem chráněné rostliny, jejichž množství se v přírodě snižuje nebo se vyskytují jen ojediněle. Cílem je zachovat každý rostlinný druh, který na našem území roste. Zákonem je chráněná celá rostlina od kořenů až po plody. Takové rostliny nesmíme trhat, přesazovat, přenášet a ničit.
Chránění živočichové jsou zákonem chránění živočichové v celé škále jejich vývojových stádií (vejce, larva, kukla, dospělý živočich). Zákon nám zakazuje vyjmenované živočichy chytat, usmrcovat, záměrně rušit nebo jinak zasahovat do jejich přirozeného vývoje a životního prostředí.