Někdy může nastat situace, že nemáme k dispozici busolu a přesto potřebujeme určit světové strany. Provizorních způsobů k určení světových stran  podle přírodních úkazů existuje celá řada, nejsou však tak dokonalé a spolehlivé. Proto je však není nutné úplně odsuzovat, ale je účelné takto určené směry světových stran překontrolovat i jiným způsobem, abychom nešli na opačnou stranu.

     Poměrně nejspolehlivější náhradní metodou je v naší zeměpisné šířce určení světových stran podle Slunce s pomocí hodinek. Ukazují-li naše hodinky správný čas, otáčíme je ve vodorovné poloze, až malá ručička směřuje ke Slunci. Úhel mezi tímto směrem a dvanáctkou rozpůlíme. Osa úhlu určuje směr sever – jih. Tento způsob je v našich zeměpisných podmínkách nejpřesnější v zimě; na jaře a na podzim je přesnost o něco menší a v létě se můžeme dopustit až 25% chyby. V jižních krajích, kde Slunce převážnou část dne stojí vysoko nad hlavou, se tato metoda nedá použít vůbec. V letním období po zavedení letního času, kdy jsou hodinky posunuty o jednu hodinu kupředu, je třeba tuto změnu brát při orientaci v úvahu.

     Jedním z nejstarších, a přitom poměrně spolehlivým, je určení severu v noci podle Polárky. Polárka je poslední hvězdou oje Malého vozu. Nenajdeme-li na obloze souhvězdí Malý vůz, najdeme Velký vůz a vzdálenost jeho zadní hrany prodloužíme pětkrát směrem nahoru – tam najdeme Polárku. Je stejně jasná jako ostatní hvězdy hlavní hvězdy Velkého vozu. Na obloze je stále na stejném místě v samé blízkosti světového pólu – což je bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí celá hvězdná obloha. Pro její polohu na noční obloze se jí říká Severka.

     Podobně jako podle Slunce můžeme světové strany určit i podle Měsíce. Tato metoda je o něco složitější, protože musíme nejprve odhadnout, kolik dvanáctin průměru měsíčního kotouče má jeho svítící část. Jestliže Měsíc dorůstá (tvar připomíná písmeno D), počet těchto dílků odečteme od skutečného času, a naopak jestliže Měsíc ubývá (tvar písmene C – couvá), počet dvanáctin připočítáme. Součet nebo rozdíl udává hodinu, kdy by Slunce stálo na obloze tam, kde je v této chvíli Měsíc. Pak už postupujeme jako při normálním určování světových stran za slunečního svitu. Číslo na ciferníku, které označuje tuto výslednou vypočítanou hodinu, natočíme k Měsíci a rozpůlíme úhel mezi číslem a dvanáctkou. Půlící přímka úhlu (osa) bude směřovat k jihu.

     Například v jednu hodinu a 10 minut po půlnoci je vidět 3/12 Měsíce, který couvá. K 1 hodině připočteme 3 dílky a dostáváme výsledek 4. K Měsíci natočíme na hodinkách číslici 4 a půlící čára (která prochází přes číslici 2) směřuje k jihu.

     V literatuře se často hovoří o celé řadě přírodních úkazů, podle kterých je možné světové strany určovat. Tyto metody je však třeba brát vždy s rezervou, protože ne vždy jsou spolehlivé. A pokud už se k těmto úkazům obracíme, bereme v potaz alespoň dvě metody, které vzájemně porovnáváme.

Uveďme si zde tedy některé z nich:

• např. kůra osaměle stojících stromů bývá na severozápadní straně porostlá mechem a lišejníkem, na stejné straně mívají tyto stromy i kratší (větrem ošlehané) větve.

• Léta pařezů bývají na severní straně zpravidla hustší než na straně jižní, protože dřevo vlivem slunečních paprsků a jejich tepla roste rychleji.

• U paty osamělých stromů roste vyšší a hustší tráva na jižní straně.

• Slunečnice se otáčejí květem vždy za sluncem, i když je ukryto za mraky.

• Sníh se udržuje déle na severních svazích, kdežto na jižních taje rychleji.

• Mravenci si svoje mraveniště zpravidla staví tak, aby byla co nejdéle vystavena teplým životadárným slunečním paprskům. Ze severozápadu, odkud nejčastěji vane vítr, je mraveniště zpravidla chráněno kamenem, stromem nebo pařezem. Jižní slunečná strana mraveniště je naopak méně příkrá.

Leccos nám však napoví i díla lidských rukou a rozumu:

• Vinice a ovocné sady bývají zakládány na jižních svazích.

• Česna úlů včel i celé včelíny jsou otevřeny na jih.

• Katolické kostely mívají hlavní vchod a věž zpravidla na západní straně, oltář na straně východní.