-
Oheň se smí rozdělávat pouze na povolených místech (povoluje majitel pozemku, obecní úřad, příp. Orgán státní ochrany přírody, pokud jde o chráněnou krajinnou oblast či jiné chráněné území) v dostatečné vzdálenosti od hořlavých předmětů (požární předpisy), nejméně však 50 metrů od lesa (lesní zákon).
-
Vypalování staré trávy a křovin je zakázáno (zákonem o ochraně přírody a krajiny i protipožárními předpisy a může skončit nejen pokutou, ale i soudem pro obecné ohrožení).
-
Oheň se nesmí rozdělávat v ochranných pásmech elektrického či trakčního vedení, dalších inženýrských sítí (vodovody, plynovody, parovody, optické kabely atp.), v ochranných pásmech vodních toků, zdrojů pitné vody, v blízkosti objektů s hořlavými a výbušnými látkami, též nerozděláváme oheň pod sněžnými převisy (pod skalami, větvemi stromů).
-
Při delším táboření, plánování většího táboráku, spalování většího množství dřeva či odpadu a před pálením materiálu, který vydává hodně kouře (spadané listí, shrabaná tráva, experimentální milíř atp.), vždy informujeme hasičskou jednotku či inspektorát požární ochrany.
-
U ohně musí být vždy přítomen plnoletý vedoucí, bez jeho účasti je možno rozdělávat oheň pouze s jeho vědomím a souhlasem, a to na místech osvědčených, bezpečných a k tomu určených. Otevřený oheň nenecháváme nikdy bez dozoru. Neopouštíme ohniště před spolehlivým uhašením.
-
Vždy vymezíme prostor ohniště vyčištěním (vyrytím drnů, odstraněním listí, hrabanky, příp. nasypáním hlíny či pístku atp.) obložením suchými kameny. V případě větších táborových ohňů je vhodné vytvořit i „druhý“ kruh kolem ohniště a šíři cca průměru ohniště, který se zbaví trávy, drnů i jiného hořlavého materiálu.
-
Při rozdělávání ohně dáváme pozor na vítr (jiskry) a na podklad ohně, který může chytnout či doutnat a způsobit požár třeba i po několika dnech – rašelina, kořeny, hrabanka, listí, kořeny stromů apod. Nepoužíváme kameny z potoka a vlhkých míst – možnost poranění štěpinou kamene při jejich praskání a pukání vlivem vytvořené vodní páry.
-
Je výhodné, rozděláváme-li oheň v blízkosti vodního zdroje (řeka, rybník, vodovod atd.).
-
Pozor na nekázeň a hry s ohněm (četné případy popálení při hraní si s ohněm – i požáry), nebezpečí přilévání hořlavin do ohně, pozor i na podpalování táboráku benzínem, nitroředidlem atp.; ale i jemné, zejména organické, sypké látky tvoří rozptýlené ve vzduchu třaskavou směs; nebezpečí popálení kapajícím igelitem a jinými hořlavými umělými hmotami, roztavenou pryskyřicí při výrobě loučí; pobíhání dětí kolem ohně, nad nímž si suší boty; pád do ohně při nekázni a hrách, ale i v mikrospánku na noční hlídce atd.
-
Po ukončení otevřený oheň (táborák) dokonale uhasíme zalitím vodou. Pozor: zemí zasypané žhavé uhlíky mohou s nedostatkem vzduchu doutnat i několik dnů a pak prodoutnat na povrch a být rozdmýchány větrem v požár! Po dokonalém uhašení ohniště dokonale zahladíme (pokud není stále).
-
V otevřeném ohni (ale i v kamnech) lze spalovat pouze obvyklá přírodní paliva (dřevo, uhlí, brikety, slámu, seno, papír apod.). Nikdy nepálíme plasty, gumu (např. pneumatiky) atp., neboť při nízkých teplotách spalování vzniká řada toxických sloučenin ohrožujících zdraví a životní prostředí. Nikdy nepálíme hořlaviny I. a II. třídy, tlakové nádoby od sprejů, výbušniny (např. poplašňáky, zábavnou pyrotechniku atp.), ale ani neznámé látky.
-
V lese je dovoleno i bez souhlasu majitele lesa brát klest na oheň za dodržení stanovených bezpečnostních a protipožárních předpisů (klest = padlé drobné soušky a větve).