Základní bezpečnostní zásady

• Účastníky poučíme o riziku dané pracovní činnosti a o zásadách bezpečnosti práce. Vždy zajistíme přítomnost odpovědné osoby.
• Dbáme na přísné dodržování kázně a pravidel bezpečnosti.
• V dosahu by měla být připravená lékárnička první pomoci.
• Vhodné oblečení a obutí vzhledem k dané činnosti (riziko uklouznutí, zachycení volných částí oděvu rotujícím nářadím či stroji apod.). Pro některé práce je nutná uzavřená obuv (ne sandály). V době horka je třeba dávat pozor na riziko úpalu a úžehu, zapařenin, opruzenin, nožních plísní atd.
• Z důvodu možného znečištění nebo poškození oděvu (a odpovědnosti, kterou by za to organizace nesla) je nutné vyžadovat speciální pracovní oděv (montérky, starší vyřazené oblečení atd.) a upozornit předem děti na rizika poškození oděvu či obuvi (šlapání novými adidaskami na rýč apod.).
• Při práci podle její povahy používáme ochranné pracovní pomůcky (ochranné brýle, kožené pracovní rukavice atp.). Zejména je třeba se chránit před poraněním rukou (třísky, přiskřípnutí apod.) a očí (odletující nebo padající částice – např. Použití kladiv a majzlíků při mineralogické činnosti, chemická rizika, prudké slunce).
• Pracujeme vždy na určeném místě a podle daných pokynů, dle typu činnosti je někdy potřebný i zákaz „volného“ pohybu. Dodržení kázně – s nářadím neběhat, neházet apod., nářadí a nástroje nejsou určeny ke hrám. Neházíme po sobě ani jiné předměty (kameny, drny, dřevo atp.), bezpečně si je podáváme nebo pokládáme.
• Na pracovním místě je třeba udržovat pořádek; průběžně uklízíme odpad na vyhrazené místo (čistý pracovní prostor). Odklízíme zpracovaný materiál a hotové výrobky, ukládáme nepotřebné nástroje a nářadí na určené místo; kromě toho, že se tím dosáhne více místa na práci, zamezí se tím také ve velké míře možnosti zranění – zakopnutí či uklouznutí po odpadu nebo materiálu, pád nářadí na nohu, na táborech je například častým úrazem v noze zabodnutý hřebík z pohozeného prkna.
• Při práci na zahradě či v terénu hlásíme i drobná poranění (tetanus, vzteklina při kousnutí hrabošem apod.).
• Pracoviště musí být dostatečně osvětlené. Práce venku neprovádíme za šera a za tmy, pokud nelze zajistit bezpečnost.
• Při práci je nutné zajistit dostatečný přísun (zásobu) pití, případně jídlo, přitom zachováváme přiměřenou hygienu. Pozor na rizika nemyté zeleniny nebo ovoce.
• Dodržujeme pravidla bezpečnosti při práci s ohněm, požárně rizikovými materiály nebo zařízeními, elektrickými zařízeními.

Práce s nářadím a s nástroji

Nářadí a pracovní pomůcky musí být před použitím zkontrolovány odpovědným vedoucím:

• veškeré nářadí musí být ostré, kvalitní, předem je třeba přezkoušet jeho správnou funkci,
• úderné plochy (kladivo) a hroty (majzlík) nářadí nesmí mít otřep nebo trhliny, majzlík by např. měl mít chránič proti odletování odštěpků,
• rukojeti, násady a jiná místa k uchopení u ručního nářadí musí být hladce opracována a vhodně tvarována; násady a rukojeti musí být zajištěny proti uvolnění; pozor na uvolněné nářadí (sekera, kladivo) – nepoužíváme!!!

• Nenecháváme děti, které pracují s nástroji a nářadím, bez dozoru; i velmi zkušené a zručné děti je třeba alespoň občas zkontrolovat.
• Nepoužívané nářadí a nástroje vždy bezpečně uložíme (pád vibracemi, šlápnutí na hrábě, naběhnutí na stojící kosu nebo její pád apod.).
• Nářadí podáváme špicí či ostřím k zemi, rukojetí napřed. Pro přenášení, a především přepravu, nástrojů a nářadí s ostřím, hrotem apod. Používáme vždy ochranné kryty.
• Ve skupině nenosíme nářadí přes rameno (riziko zranění při otáčení).
• Nářadí musí být používáno pouze pro práce a činnosti, ke kterým je určeno.
• S ostrými nástroji pracujeme směrem od těla, opracovávaný předmět musí být dobře upevněn.

Sekera je jistě nejdůležitějším nástrojem při pobytu v přírodě. Platí zde dvojnásob, že základem bezpečnosti je bezvadný stav sekery a dobře zvládnutá technika práce s ní. Je dobrý pomocník, když s ní zacházíme podle určitých zásad:

• sekera musí být správně nasazena (v jedné linii s topůrkem) a zaklínována (nejlépe klínkem z tvrdého dřeva),
• každá sekera by měla být při přepravě chráněna pouzdrem,
• při chůzi držíme sekeru vždy za kovovou část ostřím dolů,
• abychom se při práci tolik nenadřeli a ke všemu ještě třeba nezranili, je nutné, aby bylo ostří dokonale nabroušeno,
• při sekání sekerou dbáme na čistý a dostatečný manipulační prostor,
• sekera je vždy mimo tělo; při sekání držíme sekeru za konec násady – tak vynakládáme do úderu menší sílu a tím značně snižujeme i možnost úrazu,
• jestliže pracujeme se sekerou, nikdo nestojí v blízkosti (často je možné vidět, jak jeden seká a další ihned odklízí nasekané kusy dříví), protože hrozí nebezpečí úrazu od odletujících kusů dříví, drobných odštěpených částí (oči) nebo přímo sekery samotné (při nápřahu nebo sklouznutí),
• pří sekání je třeba stát tak, aby při případném sklouznutí sekera nezasáhla končetinu nebo jinou část těla (např. u špalku je nejlepší stát mírně rozkročmo),
• správný způsob osekávání klád: při osekávání větví stojíme na opačné straně kmene, větve začínáme osekávat vždy u paty stromu a postupujeme směrem ke špičce, sekáme po směru větví,
• strom osekáváme tzv. „po větvích“, to znamená z té strany, kde svírají s kmenem tupý (tedy větší) úhel neboli jinak řečeno, ze spodní strany větví,
• větve usekáváme co nejtěsněji u kmene, aby nedocházelo k poranění během práce s kládou či zpracovaným dřevem,
• místo úderu sekerou by mělo být podloženo (špalek),
• při přesekávání větve jednu volnou část držíme v ruce, místo záseku máme podložené – pozor na odpružení a nekontrolovanou rotaci vzduchem,
• pokud volnou rukou přidržujeme dřevo při sekání, dbáme vždy na to, aby byla v dostatečné vzdálenosti od místa úderu (pozor hlavně na prsty – měly by směřovat od sekery) a nevkládáme do úderu takovou sílu – k raději se snažíme být co nejpřesnější,
• na hřbet sekery se nikdy nesmí tlouci kladivem či jinou sekerou, sekera není klín,
• dřevo štípeme na pevném dřevěném podkladu – špalek (ne na zemi, na prkénku nebo na kameni).

Pila je dalším velmi užívaným nástrojem. Pil existuje mnoho typů (nejčastěji používané v dětských kolektivech jsou pila obloukovka s napínákem a ruční pilka zvaná ocaska), pro všechny však platí:

• aby pila dobře sloužila, musí být v bezvadném stavu, vždy po práci je třeba ji očistit, uložit na suché a bezpečné místo, u obloukovky povolit napínací páku, chránit před vlhkem a při delším uložení ji naolejovat nebo natřít vazelínou,
• při práci na pilu netlačíme, sílu vkládáme do tahu, abychom neponičili či nezlomili list,
• přidržujeme-li řezaný předmět volnou rukou (obloukovku zapřeme o zem a břicho), měla by být v dostatečné vzdálenosti od (pohybujícího se) listu pily – především je třeba dávat pozor na polohu palce,
• řezané dřevo je vždy nutné zabezpečit proti posunu, převážení a sevření listu pily tím, že ho vhodně podložíme, připevníme nebo přidržíme,
• řežeme vždy na podkladu (příčně položená kláda nebo poleno, „koza“ apod.), a to tak, aby řez byl veden vždy až za touto podložkou,
• pokud řežeme větší kus dřeva (velké větve, klády, prkna atd.), je vždy nutné, aby těm, kdo přímo řežou, někdo další dřevo přidržoval a další případně přidržoval odřezávané kusy,
• při přepravě je nutné list opatřit chráničem, aby nedošlo ke zranění osob či poničení majetku (někdy je jím list opatřen již od výrobce, postačí však obalení pevnějším papírem či látkou a ovázání provázkem),
• při přenášení pily ji držíme vždy tak, aby byly zuby obráceny k zemi.

• Kácení a prořezávání stromů a keřů – pro děti připadá v úvahu kácení do maximálního průměru 10 cm, ale i tak jen pro starší děti a pod dohledem (správný postup: zásek, v jeho horní výšce z protější strany nařízneme pilou a odtlačíme kmen do vybraného pádového pole, ve kterém se nesmí nikdo pohybovat). Při prořezávkách větví by děti neměly pracovat ve výškách (jen tam, kam dosáhnou). Při zkracování větví nad úrovní očí vždy používáme ochranné brýle. Práce s motorovou pilou a křovinořezem není pro děti bezpečnostně přiměřená, a proto je z bezpečnostního hlediska vyloučena.
• Kolečko, dvojkolák apod. - dodržujeme bezpečnost jízdy, nepřetěžujeme, náklad řádně zajistíme (např. vezené nářadí), známe pravidla pro jízdu s ručním vozíkem po ulici a na chodníku. Vzájemné vození dětí pro zábavu lze připustit pouze za podmínky, že nenarušuje bezpečnost práce a provozu ani kázeň.
• Žebřík, štafle – používáme pouze s dozorem. Vždy zkontrolujeme, zda jsou příčky dostatečně pevné (nosné) a zda nejsou uvolněné. U štaflí musí být vždy řetízek či lanko zamezující „rozjetí“. Nebezpečné je používání štaflí ve svažitém terénu, vyrovnávání terénních nerovností podložením bývá riskantní. Žebřík opíráme kolmo o plochu, o bezpečnou rozsochu větví, aby nemohl sklouznout, v bezpečném úhlu (při malém úhlu hrozí převrácení a sklouznutí vrchu žebříku, při příliš velkém hrozí zlomení žebříku, zlomení opěrné větve, na hladném podkladu podklouznutí spodku žebříku). Spodní špice dostatečně zabodneme do země, aby nemohl podjet. Žebřík by měl být přidržován – jištěn.

Nůžky patří mezi dětmi k nejběžněji používaným nástrojům. Běžnost jejich používání často svádí k podceňování i těch nejzákladnějších pravidel bezpečného zacházení s nimi:

• pokud možno s nimi nechodíme, rozhodně s nimi neběháme,
• je-li nutné se s nimi pohybovat, vždy je držíme zavřené a špičkami dolů,
• při podávání druhé osobě (přijímající) nůžky vždy držíme zavřené v dlani tak, aby špičky směřovaly k osobě předávající,
• nikdy s nimi „nešermujeme“ kolem sebe,
• zvolíme vždy vhodnou velikost a typ podle účelu použití, stříhaného materiálu, věku a zručnosti dětí apod.,
• nenosíme je volně ložené (v kapse kalhot, v igelitové tašce …) - může snadno    dojít k poranění či vypadnutí.

Nůž – základní bezpečnostní pravidla jeho používání jsou obdobná jako pravidla pro práci s nůžkami, navíc však platí:

• pro děti je nejvhodnější nůž zavírací; nezavírací nůž může z pouzdra vypadnout, pouzdro samo se může poškodit nebo ho dítě může ztratit,
• nedovolíme, aby děti používaly nůž jako zbraň (šermování …), házely s ním do stromu, zabodávaly ho do země (známá hra „Roztahovačka“ ...) -   jednak se tím nůž ničí, hlavně ale vzrůstá nebezpečí úrazu,
• pokud se nůž používá na činnosti, pro které není určen (otevírání konzerv, vyrýpávání drnů, páčení, opékání jídla nad plamenem, šroubování aj.), snadno se poškodí a může být zdrojem úrazu,
• řežeme vždy směrem od sebe (tzv. „od těla“), pozor přitom na suky,
• při řezání dbáme na to, aby v blízkosti nikdo nestál nebo se nepohyboval,
• krájíme vždy na vhodném pevném podkladu (nejlépe na kuchyňském prkénku).