Koupání a hry ve vodě jsou pro děti přitažlivé a oblíbené. Z pohledu bezpečnosti práce jsou to však činnosti velmi rizikové. To samozřejmě ale neznamená, že je nebudeme zařazovat do programu. Právě naopak! Není třeba se jich bát za předpokladu, že budeme důsledně dodržovat předpisy a zásady bezpečnosti.

• Místo ke koupání musí být z hygienického hlediska vyhovující. Před koupáním s dětmi je vhodné se informovat o aktuálním stavu u místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Informace jsou průběžně zveřejňovány na internetových stránkách krajských hygienických stanic, odkud je občas přebírají některá média.
• Pokud se voda ve vodoteči používá u stanového tábora k denní hygieně dětí, musí voda odpovídat limitům dle vyhlášky č. 135/2004 Sb. Z toho vyplývá nutnost pro akci zajistit rozbor, pokud nejde o vodní tok sledovaný hygieniky trvale.
• Pokud se koupeme za jiným účelem než v rámci osobní hygieny nebo mimo rámec pobytové akce, nestanoví hygienické předpisy žádná výslovná omezení. Pokud však místo ke koupání s hygienikem neprojednáme, bereme na sebe plnou zodpovědnost za hygienickou kvalitu vody, bezpečnost koupaliště a možné následky na zdraví dětí. Po koupání ve vodě neznámé nebo horší kvality je nutné se co nejdříve omýt v čisté vodě.
• Na veřejných koupalištích a v bazénech dodržujeme provozní řád a dbáme pokynů plavčíků, popř. dalších zaměstnanců.
• Na tekoucí vodě (řeka) by měla být k použití loďka se záchranným kruhem (i nafukovacím) upevněným na laně o délce alespoň 10 m.
• Koupání dětí v přírodě musí být přizpůsobeno počasí, fyzické zdatnosti dětí a jejich plaveckým schopnostem. Koupat se děti smějí nejdříve 1 hodinu po hlavním jídle nebo po intenzivním cvičení.
• Pokud má být zařazeno koupání, mělo by být v plánu akce či denním plánu tábora; je-li zařazeno dodatečně, měla by tato změna být do programu zanesena zodpovědnou osobou (hlavní vedoucí tábora, vedoucí akce, vedoucí oddílu apod.).
• Pozor na koupání dětí se zdravotním omezením a zdravotními komplikacemi (epilepsie, nachlazení, ošetřené úrazy, ekzémy, případně menstruace dívek atp.), děti nikdy ke koupání nesmíme přemlouvat či nutit (ani netrpět posměšky od ostatních atp., dítě se může stydět říci skutečný důvod, proč se nechce koupat, zvláště před ostatními dětmi). Pokud se děti (i dospělí) zotavují po nemoci, neměli by do vody vstupovat.
• Děti se mohou koupat jen za dohledu plnoleté osoby činné při zotavovací akci jako dozor. Dohled může vykonávat jen osoba, která je schopna poskytnout záchranu tonoucímu. Odpovědná osoba by měla být s dětmi po celou dobu koupání vždy ve vodě. Je-li přítomna druhá osoba, pozoruje děti ze břehu.
• Před koupáním je výhodné děti rozdělit na vzájemně se hlídající dvojice.
• Je výhodné, pokud můžeme děti ve vodě nějak odlišit od ostatních lidí (např. pomocí barevných čepiček).
• Je velmi výhodné, znají-li děti dohodnuté signály a povely (píšťalkou, praporky).
• Před koupáním se vždy seznámíme s plaveckými schopnostmi účastníků. Pro neplavce musí být vždy zřetelně vyhrazený prostor. Pokud není, tak musí mít plovací vestu (a být pod bezprostředním osobním dozorem).
• Vedoucí musí mít neustále přehled i o dětech, které se nekoupou a jsou na břehu; zde je dobré mít pomocníka (staršího 15 let, popř. i z řad starších dětí) a připravený program.
• Je třeba klást vysoký důraz na kázeň a pořádek, zabezpečit činnost dětí, které se nekoupají. Neukázněné děti vykážeme okamžitě z vody.
• S dětmi se koupeme pouze na známých, ověřených místech, vedoucí jde do vody první a prověří bezpečnost, hloubku, prostor apod.
• Koupání i potápění je zakázáno na velkých řekách do 100 m od mostů, přístavišť a přístavů, vjezdů, splavných přítoků, v trasách přívozů, v plavebních komorách apod.
• Koupání může být zakázané, nebezpečné nebo nevhodné, pokud nejsou tato místa jako vhodná ke koupání označená, v požárních nádržích, v provozovaných i opuštěných lomech a dolech, v chovných rybnících, v nádržích pro odběr pitné vody a v ochranných pásmech vodního zdroje.
• Pozor na nebezpečné hry – vzájemné potápění, ale i cákání vody proti sobě, běhání ve vodě, vyhazování nad hladinu atp. Zásadně netrpíme násilné potápění nebo držení pod vodou.
• Kromě skokanských můstků na plaveckých stadionech pod dohledem kvalifikovaného trenéra doporučujeme zakázat skoky do vody z výšky (časté úrazy páteře, hlavy a vnitřní zranění o dno, ale při větší výšce skoku i o vodní hladinu).
• Ze stejného důvodu nikdy děti do vody neházíme!
• Vzhledem ke stavu dna našich vod doporučujeme, aby si děti braly s sebou na akce, kde je plánováno koupání, boty do vody, byť nejsou stoprocentní ochranou.
• Dodržujeme zásady hygieny: v případě bazénu se před vstupem osprchujeme a omyjeme (i pod plavkami, i když dozor je problematický), nevyhýbáme se hygienickým brodítkům, nemočíme do bazénu ani do zalidněných koupališť (u vodotečí to vadí méně). Nekoupeme-li se v hygienicky dokonalé vodě, po vykoupání se co nejdříve osprchujeme nebo omyjeme v čistší vodě.
• Nevstupujeme do vody naráz, postupně se smočíme.
• Neskáčeme do vody ohřátí a po opalování.
• Při plavání na delší vzdálenost, soutěžích (skoky do vody, vodní pólo) a závodech je nutný doprovod loďky, obsazené dospělým (plavčíkem).
• Pokud se koupání účastní více oddílu (např. na táboře), měl by být u vody přítomen zdravotník.
• Jsme-li ve vodě stiženi nevolností, křečí nebo se zraníme, zachováme především klid; v poloze naznak se dostaneme na břeh s nepatrnými pohyby paží či nohou (tuto zásahu je třeba dětem dobře vštípit, a pokud možno, též nacvičit).
• Při koupání děti nesmějí prochladnout. Po každém vykoupání se musí řádně osušit a převléci do náhradních suchých plavek, trenýrek apod.
• Pokud je bazén, koupaliště nebo vodní tok v těsné blízkosti tábora nebo v areálu zotavovací akce, je třeba jej zabezpečit proti náhodnému pádu.
• Po koupání dohlédneme na děti, aby si plavky vypraly a usušily. Mokré zatuchlé plavky se mohou stát nositelem bakteriální, mykologické nebo jiné biokultury, která může ohrozit zdraví dětí zejména kožními problémy.