Jistě bychom našli mnoho různých důvodů, proč jezdit do přírody. Pobyt na zdravém vzduchu je pro děti, zvláště ty městské, velmi žádoucí. Kromě toho příroda nabízí nepřeberné množství možností pro stanovení programu:

• Počítejte vždy s tím nejhorším počasím; mějte připravený „mokrý program“, možnost úkrytu v nějakém přístřešku či stavení, zásobu her nenáročných na prostor a pomůcky.
• Je dobré, pokud známe prostředí, do kterého pojedeme; pokud tomu tak není, je potřeba sehnat si co největší množství informací (pokud možno z důvěryhodných zdrojů).
• Dbáme na to, aby děti (ale i vedoucí a ostatní spolupracovníci – oddílový vedoucí, instruktoři) měly vždy odpovídající oblečení a obutí – pláštěnky při dešti, v chladnějším období čepice a rukavice apod.; chránit se je třeba i před sluncem – hlavu chráníme pokrývkou z prodyšného materiálu, oči slunečními brýlemi, pokožku krémy s dostatečným UV faktorem.
• Jistě je vhodné děti utužovat a otužovat, ale vždy je nutné dodržovat základní hygienické požadavky a osobní a věkové zvláštnosti dětí.
• Neméně důležitá je i znalost tělesných a duševních možností dětí, stejně jako jejich zdravotní stav a z nich vyplývajících omezení; v programu s nimi musíte počítat.
• Vždy s sebou bereme lékárničku pro poskytnutí první pomoci; nezapomeneme ji před každou akcí zkontrolovat a doplnit.
• Ani v přírodě nezapomeneme dodržovat zásady čistoty a osobní hygieny.
• Vodu na pití a vaření používáme jen z nezávadných zdrojů. Pozor, ani voda z veřejného vodovodu nemusí být vždy nezávadná!
• Děti je nutné poučit o riziku vztekliny a dbát na to, aby se nedotýkaly žádných zvířat živých, natož pak mrtvých.
• Je nezbytné, aby každé napadení zvířetem (třeba i jen škrábnutí kočkou či bodnutí hmyzem) bylo nahlášeno vedoucímu (u větších a dlouhodobějších akcí i zdravotníkovi), ten by měl mít přehled o tom, které děti mají nějakou alergii (na bodnutí hmyzem); pokud takové děti v kolektivu jsou, měl by mít vedoucí (zdravotník) antialergikum.
• Poučíme děti, že nemají ochutnávat žádné rostliny a houby; pokud nějaké plody sbírají, pak jen takové, které vedoucí bezpečně zná.
• Vyhýbáme se místům, která mohou být pro děti i pro vás zvláště nebezpečná (skládkám, štolám a jeskyním, srázům a roklím, vojenským prostorům, opuštěným objektům a ruinám apod.); zde hrozí zvýšené nebezpečí úrazu, často i smrtelného.
• Při terénních hrách je třeba vymezit prostor, místo srazu, svolávací signál, stanovit délku trvání, poučit děti o možných nebezpečích a vysvětlit podrobně pravidla hry (na závěr je dobré zeptat se na dotazy a zkusmo děti „přezkoušet“ z hlavních zásad a pravidel).
• Vyhýbáme se rizikovému terénu (velký sklon svahů, skály, suť, lomy, krasové oblasti, močály, nepřehledný terén, terén neohraničený, terén nedostatečně známý atp.).
• Při lesních hrách vezmeme v úvahu charakter terénu (např. riziko poškození oka o větvičku).
• Pozor na zranění šiškou, tvrdou sněhovou koulí (ledovkou) atd. Neházíme prudce, do úrovně hlavy, na nikoho, kdo je otočen zády atd., popřípadě házení šiškami zcela zakážeme.
• Nezařazujeme náročnější fyzické výkony po hlavním jídle (cca po dobu jedné hodiny). Nemá ale smysl dělat hodinovou pauzu po každé menší svačině.
• Na pozemních komunikacích, v chráněných územích, v lesích atd. je nutno respektovat standardní pravidla.