Hřiště a tělocvična – místnost určená k hrám a dováděním, kde se uvolňuje – často velmi nenuceně – nahromaděná dětská energie. Děti se zde pohybují rychle, do pohybů vkládají více síly, využívají různé tělocvičné nářadí a pomůcky; může tedy snadněji než jinde dojít k úrazu. Proto je třeba při činnostech na hřišti, v tělocvičně i na jiných sportovištích věnovat dětem zvýšenou pozornost a dodržovat tato základní pravidla:

• zajistíme stálou přítomnost dozoru v tělocvičně či na hřišti,
• je třeba, aby byli všichni seznámeni s pravidly pro využívání daného prostoru (tělocvična, tělovýchovný areál) a dodržovali je (tj. školní řád, provozní řád hřiště či obdobná ustanovení) a aby věděli, kde je umístěna lékárnička pro poskytnutí první pomoci a měli k ní zajištěn přístup. Na veřejných sportovištích (kluziště, stadión) je třeba dbát pokynu správce nebo jiných pověřených osob,
• je nutné, aby u takovéto činnosti byla neustále přítomna dospělá osoba, která zodpovídá za dodržování bezpečnosti, kázně, pořádku, organizuje činnost a dohlíží na její organizaci,
• při cvičení na nářadí by dozor měl mít pedagogickou či trenérkou kvalifikaci, případně speciální školení. Každé atletické a podobné nářadí má svá specifická rizika úrazů a předepsaný způsob poskytování záchrany při cvičení; u každého nářadí musí být poskytována záchrana školenou osobou a každý cvičenec musí mít zajištěn dostatek volného prostoru ke cvičení,
• dodržujeme zvýšenou kázeň při cvičení, soutěžích a hrách,
• klademe důraz na fair-play chování a jednání při hrách a soutěžích, ohleduplnost vůči menším a zranitelnějším účastníkům (malé děti, brýle apod.),
• je-li k činnosti využíváno cvičební nářadí, výstroj či jiné sportovní vybavení, musí být před použitím zkontrolováno odpovědným vedoucím a případně seřízeno odborníkem, jsou předepsány i pravidelné (zpravidla roční) revize. Závady je třeba odstranit, pokud to možné není, je toto nářadí či vybavení nutno vyřadit z používání.
• používáme náležité osobní ochranné pomůcky, speciální výstroj a výzbroj při činnostech, které to vyžadují,
• zvýšenou pozornost je třeba věnovat celkovému stavu sportoviště, především podlaze tělocvičny (kluzkou podlahu, uvolněné parkety či jinak poškozenou podlahu), povrchu hřiště či kvalitě a síle ledu kluziště, stěnám, hrazení, hranám a rohům, vybavení sportoviště (nářadí, lavičky pro diváky, dveře),
• pozor na úpravu povrchu hřišť, doskočišť a běžeckých tratí (kamínky, hřebíky, sklo, větve, kaluže, bláto apod.),
• pozor na stabilitu přenosných fotbalových branek, basketbalových košů atd. Vydáme a striktně vyžadujeme přísný zákaz zavěšovat se na břevno brány nebo basketbalový koš, pokud hrozí nebezpečí převrácení, utržení, pádu atd. Je-li nutno těžší bránu nebo podobné zařízení přenášet, musí u toho být odpovědný dozor a organizovat činnost tak, aby nemohlo dojít k pádu na osobu,
• zajistíme bezpečný prostor pro hody, vrhy a střelbu, prostor zabezpečíme před vstupem necvičících, cizích a nepovolaných osob, zajistíme volnou plochu v oblasti předpokládaného dopadu, včetně dostatečné rezervy,
• míčové hry je možné v tělocvičně hrát jedině tehdy, jsou-li okna a osvětlovací tělesa opatřena bezpečnostními kryty (drátěná ochrana nebo pevně uchycená síť).
• při míčových hrách zajistíme odstup diváků od hřiště. Zdůrazníme přiměřené bezpečnostní zásady (zákaz prudké rány proti obličeji, upozorníme na rizika odrážení míče hlavou z větších výšek a vzdáleností apod.). Nejde-li o standardizovaný závodní sport, je možné rizikům přizpůsobovat pravidla,
• všichni by měli mít vhodné cvičební oblečení (riziko úpalu, úžehu, prochladnutí, opruzení atd.) a obutí (riziko uklouznutí, podvrknutí, zranění, ale i nachlazení), nikdy nenecháme děti běhat v klouzavých pantoflích, v ponožkách či naboso. Také např. hrát fotbal v těžké turistické obuvi (třeba v rámci výletu) má svá rizika. Povinností provozovatele tělocvičny je zajištění oddělených šaten pro chlapce a pro děvčata, včetně záchodu a umývárny,
• před začátkem činnosti by měl vedoucí zkontrolovat vhodnost oblečení a obutí, případně i další úpravy (sundat prstýnky, řetízky, náramky, popř. brýle, odstranit žvýkačky apod.),
• vedoucí by měl volit vždy jen takovou činnost, která odpovídá charakteru, stavu, vybavení a velikosti daného sportoviště. Veškerá činnost by měla brát ohled na věkové a osobní zvláštnosti dětí, především na přiměřenou zátěž při silových a vytrvalostních cvičeních a soutěžích,
• pro systematickou a dlouhodobou tělovýchovnou činnost (sportovní oddíly, kluby apod.) by měl mít vedoucí trenérskou kvalifikaci v oblasti činnosti takového kolektivu; pro systematickou sportovní činnost nebo mimořádně náročné sportovní akce musí děti být zdravotně způsobilé, tj. měly by mít k této činnosti souhlasný posudek dětského lékaře (např. ve „zdravotním a očkovacím průkazu dítěte“ jsou k tomuto přímo zavedené kolonky – pozor, neplést si se starým „očkovacím průkazem“),
• bezprostředně po jídle (přibližně jednu hodinu) necvičíme, nesoutěžíme a vyvarujeme se fyzicky namáhavých výkonů,
• při cvičení je třeba zachovávat mezi jednotlivými cvičenci dostatečné rozestupy,
• před započetím každé nové hry, soutěže či cviku je třeba vysvětlit pravidla či postup a ověřit, zda byly dětmi pochopeny. Je vhodné nejprve dětem danou činnost předvést a nechat je, aby si ji vyzkoušely než začnou hrát nebo soutěžit.

Sportovní závody, soutěže a hry

     Závodění a soutěžení je „kořením“ každé činnosti ve volném čase. U dětí, jímž je hravost a soutěžení přirozené, to platí dvojnásob. Před akcí samotnou byste se měli držet následujících zásad:

• hlavní je začít s přípravou včas. Spěch s sebou přinese spoustu chyb, nedodělků, přehlédnutí, únavy a nervozity; všechny tyto činitele mohou ovlivnit bezpečnost dětí,
• stanovíme si hlavní úkoly pro další přípravu; cíl celé akce, pro koho má být, kolik lidí se jí zúčastní, jak dlouho bude trvat apod.,
• určíme osobu, která za vše zodpovídá (tato osoba může mít k ruce také štáb akce),
• vybereme místo a čas akce – oboje musí odpovídat věku, vyspělosti a počtu účastníků a druhu soutěže,
• pokud místo neznáme, je třeba se s ním předem seznámit a zjistit skutečnosti důležité pro organizační zabezpečení (dostupnost místa, možnosti stravování, u vícedenních akcí i ubytování, zabezpečení základní hygieny), bezpečnost prostoru, vhodnost umístění stanovišť pro druhy sportů,
• zajistíme dostatek pořadatelů tak, aby u každé soutěže, každého stanoviště, každého utkání byla jedna dospělá odpovědná osoba (kde je třeba dávat záchranu, tam více),
• všechny pořadatele je třeba seznámit se záměrem, podrobným programem a proškolit je z bezpečnosti práce se zřetelem k pořádané akci,
• prověříme navrhované trasy nebo sportoviště a vytipujeme kritická místa (nebezpečí pádu, málo prostoru, možnost střetu s ostrým nebo tvrdým předmětem); není-li možné takováto místa odstranit, vynechat či obejít, je třeba je označit, obložit nebo jinak zabránit nebezpečí, případně zvážit možnost umístit u nich pořadatele, rozhodčího, časoměřiče stanoviště,
• u sportovišť musíme prověřit především povrch a odstranit cizí předměty (kamínky, hřebíky, střepy) a nerovnosti a vymezit dostatek prostoru pro jednotlivé soutěže,
• všechny trasy a sportoviště je třeba viditelně a přehledně označit. Označení by mělo alespoň dočasně odolávat nepřízni počasí (vítr, déšť),
• nesmíme zapomenout určit a vymezit prostor pro účastníky čekající na start nebo na vyhlášení výsledků a prostor pro diváky,
• organizátoři zajistí dostatečný odstup diváků od hřiště, zvláště dostatečný prostor pro všechny vrhy a hody, čistotu a bezpečnost běžecké dráhy a doskočiště,
• je vhodné připravit program pro vyplnění čekací doby pro ty, kteří zrovna nesoutěží či nezávodí; tato námaha se nám vyplatí, protože „Kdo si hraje, nezlobí!“,
• připravíme si včas sportovní, technické a další pomůcky a prověříme jejich stav a bezpečnost (lana, vzduchovky, míče),
• je nezbytné, abychom včas rozeslali organizační pokyny všem účastníkům (vybavení, obuv, oblečení, procvičení znalostí a dovedností),
• je-li to potřebné, vybereme a označíme přístupové cesty od parkoviště, MHD,
• při větších akcích vždy zajistíme přítomnost kvalifikovaného zdravotníka s vybavenou zdravotní brašnou,

Na začátku (závodu) akce je nutné seznámit:

• vedoucí, kteří přišli jako doprovod soutěžících, s pořadateli, organizačními pokyny, programem, startovní listinou, rozpisem závodu, soutěžním řádem apod. Je velice dobré, pokud je dokážeme využit i pro činnost vyplňující čekací doby dětí,
• všechny účastníky s organizací, pravidly soutěží, se zásadami bezpečnosti (co se smí a nesmí, co dělat a na koho se obrátit při úrazu či jiné mimořádné události), upozornit na možná nebezpečí, vymezit prostory soutěží, seznámit s trasou, vysvětlit značení,
• účastníky se zásadami co dělat, když se někdo na trase zraní nebo zabloudí (určit signály, orientační body),

Střelba (luk, vzduchovky, malorážky apod.), házení šipek, pyrotechnika

     Prvotní úvaha by se měla týkat vhodnosti střelby jako takové, z hlediska její militantní a potencionálně agresivní povahy. Děti jsou v současné době stále silněji ovlivňovány agresí ve společnosti, v počítačových hrách a na televizních obrazovkách. Je otázka, zda máme při naší činnosti, v níž se snažíme kladně ovlivnit morální vlastnosti a hodnotové žebříčky našich svěřenců, dále posilovat potencionálně agresivní prvky. Pokud se přesto rozhodneme nějakou formu střelby do programu zařadit, střelné zbraně a jejich používání vyžadují dodržování přísných bezpečnostních zásad.

Pro pobyt na střelnici platí:

• na střelnici musí být přítomen zdravotník s lékárničkou,

• každá zbraň by měla být před použitím zkontrolována odpovědnou kvalifikovanou osobou,

• vedoucí nesmí trpět jakoukoli nepřikázanou manipulaci se zbraní, i když není nabitá. Nikdy na nikoho nemíříme ani nenabitou zbraní,

• z malorážky lze střílet pouze na schválené střelnici, pod dohledem kvalifikovaného instruktora. U vzduchovky se počítá s dostřelem 250 m. Za terči musí být vhodné pozadí, které neodrazí projektil (stráň, písek, prkna apod.),

• pro střelbu musí být vymezen a bezpečně zajištěn prostor, v němž se nesmí nikdo pohybovat, ani náhodný chodec, prostor pro střelbu musí být označen a hlídán. K terčům lze již až po zabezpečení všech zbraní, na povel vedoucího

• při střelbě vzduchovkou probíhá vše na povel, totéž u luku, malorážky, s přísnou kázní. Zbraň se nabíjí pouze na povel, a to na určeném místě v poloze ke střelbě (hlaveň míří do stanoveného směru),

• jakmile byl dán povel „palbu zastavit“, musí být ihned všechny zbraně vybity a odloženy,

• před střelbou prověříme čistotu zbraně, aby nedošlo k jejímu roztržení. Pozor např. na ucpání hlínou po zaboření hlavně do země atd.),

• při předávání zbraně se vždy přesvědčíme, zda není nabitá. Při odložení zbraně či změně polohy, zbraň zajistíme a vyjmeme střelu, u vzduchovky    zlomíme hlaveň,

• nalezená munice se nesmí brát do ruky, její nález ohlásíme vedoucímu, pak na nejbližší stanici policie či obecnímu úřadu. Obdobně to platí i pro nalezené výbušniny, střelivo a střelné zbraně (§ 68 zákona o střelných zbraních a střelivu, 119/2002 Sb.)

• zdůrazníme dětem, že i primitivně vyrobené luky, šípy, oštěpy a kopí z proutků a klacků mohou být smrtícími zbraněmi a nepřipustíme v tomto    směru organizované hry. Pravidla bezpečnosti přiměřeně zachováváme i u házecích šipek, úměrně ostrosti jejich hrotů.

• vyloučíme hraní dětí se zábavnou pyrotechnikou, nesvádíme děti k jejímu užívání tím, že bychom využívali efektů zábavné pyrotechniky v rámci her.

• pozor na amatérsky vyráběné trhaviny, nejdeme v tomto dětem špatným příkladem, nic takového v činnosti kolektivu mezi dětmi, ale ani instruktory, vedoucími a dalšími dospělými netrpíme.