Obecné zásady při akutních stavech u dětí:

a) Nepodléhejme panice! Uklidníme okolí a zúčastněné účelně zaměstnáme pomocí.

b) Dítě vyšetřujeme co nejšetrněji se zaměřením především na životně důležité funkce. 

c) U život ohrožujících stavů neztrácejme zbytečně čas přeměřováním teploty nebo počítáním tepové frekvence.

d) Při poskytování první pomoci trváme na vlastním postupu. Rozhodně odmítáme jistě dobře míněné, ale zbytečné, nebo dokonce škodlivé léčebné zásahy.

e) Odbornou pomoc se snažíme zajistit co nejdříve. Hrozí-li ohrožení života, nebudeme váhat se zajištěním improvizovaného přesunu. Během cesty kontrolujeme dýchání, srdeční činnost a účinnost již provedených opatření.

f) Vždy se snažíme získat co možná nejvíce informací o tom, co zapříčinilo stav postiženého. Informace sdělíme lékaři.

Obecné zásady péče o nemocné dítě:

a) Nemocné dítě je nešťastné dítě. Nešťastné tím, že neví, co se s ním děje – některé věci si nedokáže dobře zdůvodnit. Nešťastné z omezení, které nemoc přináší.

b) Nemocnému dítěti můžeme ublížit, když ho budeme litovat. Nikdy mu neslibujeme něco, co nemůžeme splnit (brzy půjdeš ven). Nikdy nehovoříme o jeho stavu v přítomnosti dítěte nebo ostatních dětí.

c) Snažíme se v dítěti vzbudit optimismus a dobrou náladu.

d) Pro nemocné dítě je hrozně nebezpečná nuda. Snažíme se je podle možnosti a stavu zabavit nebo zaměstnat.

e) Pokud to povaha onemocnění dovolí, nebráníme ostatním dětem, aby nemocného navštěvovali.

f) Dbáme na dostatečnou hygienu dítěte a respektujeme jeho intimitu. Při vyšetření dítě zbytečně nesvlékáme, pokud je to nevyhnutelné, tak pouze na nezbytnou dobu!

g) Snažíme se vyloučit co nejvíce traumatizujících a neurotizujících vlivů. Veselé a spokojené dítě se uzdraví mnohem dříve.

h) Nevydáváme zbytečně omezující příkazy a nařízení.

i) Vždy dbáme na šetrnost, něžnost a citlivost všech zákroků a zásahů. Všechny zákroky komentujeme a zdůvodníme.