Vzniká z mnoha příčin, které se navzájem mohou kombinovat (úrazy hlavy, akutní cévní mozková příhoda, otrava, infarkt myokardu atd.). Bez zřetele na příčiny musíme u každého postiženého v bezvědomí počítat se závažnou poruchou životních funkcí a s přímým ohrožením života. O hloubce bezvědomí se rychle přesvědčíme takto:

 

Hluboké bezvědomí:

a) postižený vůbec nereaguje

b) reaguje jen na bolestivé podněty (štípnutí do ušního lalůčku)

 

Lehčí stupeň bezvědomí:

a) postižený reaguje na hlasité volání (otočením hlavy), ale není schopen vykonávat jednoduché příkazy,

b) postižený je schopen vykonávat jednoduché příkazy (otevři ústa, vyplázni jazyk apod.),

c) postižený se dá alespoň na krátkou dobu probudit a je možno s ním navázat kontakt.

 

Někteří postižení mohou mít křeče nebo být neklidní i v hlubokém bezvědomí. Hluboké bezvědomí ohrožuje postiženého nejvíce, zejména ucpání dýchacích cest zapadlým jazykem a vdechnutými zvratky.

 

U postiženého v hlubokém bezvědomí postupujeme takto:

  • zajistíme životně důležité funkce a uložíme postiženého do zotavovací polohy, která je šetrnější k postiženému než stabilizovaná poloha
  • provedeme rychlé orientační vyšetření
  • nezjistíme-li další závažnou poruchu, která by vyžadovala bezprostřední ošetření, tak zajistíme okamžitou odbornou zdravotnickou pomoc
  • stále sledujeme průběh dýchání a tep
  • jsme připraveni zasáhnout při případném zvracení či selhání životních funkcí

zotavovací poloha

zotavovací poloha

Předchozí Následující