Pověřujte děti konkrétními úkoly, přiměřenými jejich věku, možnostem a aktuálním schopnostem.
Chovejte se tak, abyste byli pro dítě „čitelný“ příklad, aby si vás mohlo vážit a mělo důvod láskyplně naslouchat vašemu hlasu a sledovat váš příklad až doroste, ale i dřív.
Vychovej se, chceš-li vychovávat! Vůči dítěti ne ve slovech, ale v příkladech. Děti vždy dělají to, co vidí, ne to, co slyší!
Jste-li vy vůči sobě, lidem a okolí podráždění, neklidní, plní nenávisti, není to škola pro „anděly“.
Lže-li dítě, zamyslete se, zda je u vás atmosféra pro pravdu.
Jaký máte vztah k práci? Jak o ní mluvíte? Co říkáte před dětmi o ostatních dospělých … „Já se na to vyflajznu, zase to musím dělat a ty lidi mě … „
Mějte děti rádi. I ony potřebují úctu. Ptejte se jich, co dělají ve škole, venku, s kým kamarádí. Nekritizujte je! Mějte pro ně pohlazení a vlídné slovo, uznání a chválu … zaslouží-li. „Jsi šikovný (šikovná), to se ti opravdu povedlo, jsem s tebou spokojený, mám z tebe radost“
Všemu lidskému se učíme u společného stolu a v dílně kultury. Vztahům a lásce, úctě k práci a k lidem, zodpovědnosti a poctivosti.