Pro výchovně vzdělávací činnost je příznačné, že si na počátku své práce klade především určitý cíl. Cíl sám o sobě však nemá funkci, neexistují-li přiměřené prostředky, způsoby k jeho dosažení. V rozmanitých sférách lidské činnosti, tedy i ve výchovné práci, si klademe základní otázku, zda zvolené prostředky mohou skutečně vést k úspěšnému dosažení cíle. Stanovení cíle výchovné práce není snadnou záležitostí. Musíme přihlížet k hlediskům společenským, sociálně psychologickým, sociologickým, brát v úvahu individuální potřeby, zájmy, věk, pohlaví jedinců a specifiky toho kterého kolektivu.

     Má-li být cíl splněn, musí být dětmi pochopen. Děti musí vědět, proč děláme právě toto a právě takto. Musíme vzbudit zájem a děti musí přijmout cíl za svůj. Velikou roli zde hraje motivace a spravedlivé hodnocení. Mimoškolní výchova (patří sem i působnost občanských sdružení) sleduje za svůj cíl především rozvoj rozmanitých dovedností a schopností. Rozmanitost forem, množství organizací a institucí vytváří hodně možností pro širokou vrstvu obyvatel – hlavně dětí.

Při stanovení cíle výchovné práce se řídíme následujícími zásadami:

• jasně definuji, čeho chci dosáhnout - pokud chci něčeho dosáhnout, musím jasně a přesně popsat cíl
• zvolím adekvátní prostředky k dosažení cíle - při volbě prostředků přihlížíme k věku, vyspělosti, pohlaví jednotlivců a složení kolektivu
• sestavím plán – obsah v čase - sestavování plánu je často opomíjeno a zanedbáváno – živelnost a chaotický přístup k výchově je nejčastější příčina rozpadu kolektivu
• připravím taktiku a motivaci - motivace je nenahraditelná součást výchovné práce
• objektivní podmínky – vnitřní a vnější (prostory, peníze, čas dětí a můj, rodiče jsou vnější podmínky pro práci – vnitřní jsou moje zkušenosti, možnosti, zdatnost, sebedůvěra, důvěra dětí)
• stanovím podíl dětí na naplnění cíle - velký význam pro naplnění cíle má citová vazba dětí na kolektiv – pocit sounáležitosti a pocit platného člena skupiny
   

Zásady, které když budeme používat, značně zefektivní a zatraktivní zamýšlené postupy. V důsledku vedou k snadnějšímu osvojení dovedností a pevnějšímu zapamatování informací.

• názornost - spojení výkladu s pomůckami
• přiměřenost - podle věku, pohlaví, schopnosti
• individuální přístup
• posloupnost - od jednoduššího ke složitějšímu
• soustavnost - nepřecházet z jednoho na jiné
• spojení teorie a praxe - vše co je možné, vyzkoušet i prakticky
• trvalá aktivita - dodržovat tempo a rytmus práce
• sociálnost - citový vztah k činnosti
• výchovnost
• vědeckost
   

Metody výchovy:

• povzbuzení - pochvala i trest
• diskuse – je nutné, aby každé z dětí mělo možnost říci svůj vlastní názor a pronést své návrhy a možná řešení
• samostatná práce – děti potřebují pocit, že jim důvěřujeme a věříme v jejich schopnosti
• problémové situace – dětem necháváme prostor pro dořešení situací
• heuristické situace - připravíme situaci, aby děti samy našly řešení a měly pocit objevení nové skutečnosti
• demonstrace – ukázka
• experiment
• didaktická hra
• výklad