Obnova území postiženého povodněmi se odvíjí od zdrojů financování. Mimo zdroje orgánů veřejné správy a soukromých zdrojů má významný podíl na obnově území postiženého živelní pohromou stát. Jeho povinnosti je přispět ke stabilizaci základních funkcí území narušených v důsledku živelní pohromy.
Stát může, při narušení základních funkcí území v důsledku živelní pohromy, poskytnout krajům, obcím, dalším právnickým osobám [1] a fyzickým osobám státní pomoc na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí v území [47].
Na poskytnutí státní pomoci není právní nárok, může se poskytnout jednorázově, a to až do výše nákladů
Pro poskytnutí státní pomoci platí následující:
Poskytování státní pomoci je vázáno na vládou schválenou strategii obnovy území.
Návrh strategie obnovy území zpracuje Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem financí a ministr pro místní rozvoj jej do 20 dnů po uplynutí doby, na kterou byl vyhlášen krizový stav, předkládá vládě.
Při zpracování návrhu se vychází z přehledu o předběžném odhadu nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí v území, který předkládá kraj Ministerstvu financí do 7 dnů od uplynutí doby, na kterou byl krizový stav vyhlášen. Návrh je doložen stanovisky dotčených osob o možnostech krytí nákladů z vlastních rozpočtů.
Návrh strategie obnovy území obsahuje zejména
Podrobnosti jsou upraveny prováděcí vyhláškou [40] a metodikou [20].
Vlastníci objektů a pozemků, které byly postiženy povodní a nevztahuje se na ně statní pomoc, financují obnovu z vlastních zdrojů. K dalším možnostem financování patří finanční sbírky pořádané humanitárními organizacemi, pojištění, zahraniční pomoc a podobně.
[1] s výjimkou právnických osob hospodařících s majetkem státu,