Ukrytí obyvatelstva je prvkem kolektivní ochrany a je tím myšleno využití úkrytů a jiných vhodných prostorů k ochraně obyvatelstva před následky mimořádných událostí a krizových situací. Především se jedná o účinky světelného a tepelného záření, pronikavé radiace, kontaminace radioaktivním prachem, chemickými nebo biologickými látkami a tlakovými účinky zbraní hromadného ničení.
Při vojenském ohrožení se ukrytí obyvatelstva plánuje a zabezpečuje ve stálých úkrytech a v improvizovaných úkrytech.
Stálé úkryty jsou podzemní stavby vybudované v míru investičním způsobem přímo pro potřeby ukrytí obyvatelstva v případě válečného konfliktu. Tyto stavby se budovaly ve 20. století především v období studené války. V dnešní době, s ohledem na velice málo pravděpodobné vojenské ohrožení, a také s ohledem na vysokou finanční náročnost udržení jejich provozuschopnosti, se masově vyřazují z evidence a využívají se jiným způsobem.
Za základní způsob ochrany obyvatelstva ukrytím při vojenském ohrožení je považováno ukrytí v improvizovaných úkrytech. Improvizované úkryty se budují podle zpracovaných základních listů svépomocí v předem vytipovaných objektech. Ukrytí obyvatelstva zajišťuje obecní úřad, který musí již v mírové době provádět vytipování objektů a prostorů vhodných pro improvizované ukrytí obyvatelstva. Jako improvizované úkryty se využívají:
K zajištění ukrytí se doporučuje, aby obecní úřad zpracoval souhrnný plán ukrytí obce. Souhrnný plán ukrytí obce obsahuje:
Povinnost zajistit ukrytí zaměstnanců má zaměstnavatel – právnická nebo podnikající fyzická osoba. V tomto případě se doporučuje také zpracování plán ukrytí osazenstva objektu obdobného obsahu.
Metodiky plánování improvizovaného ukrytí v obci i v podniku jsou dostupné na [4].
K ukrytí obyvatelstva při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami, případně účinky pronikavé radiace, se využívá přirozených ochranných vlastností staveb, které se upravují tak, aby se zamezilo proniknutí nebezpečných látek do objektu.
Vhodnými prostory k ukrytí jsou místnosti ve vyšších patrech budovy na její odvrácené straně od místa šíření nebezpečné látky.
Méně vhodné jsou přízemní místnosti, a naprosto nevhodné sklepní prostory. Řada nebezpečných chemických látek je těžších než vzduch a drží se při zemi. Nebezpečné látky jsou vesměs prchavé, v terénu málo stálé a je malá pravděpodobnost, že proniknou zavřenými a utěsněnými okny, dveřmi a jinými otvory ve vyšších patrech závětrné strany budovy. Znázornění řezu budovou a vhodná místa k ochraně je uvedeno na obrázku 7.4.
Je vhodné utěsnit prostor vybraný k ukrytí a zvýšit tak ochranné vlastnosti prostoru, tedy v místnosti uzavřít okna, dveře a jiné otvory. Dokonalejšího utěsnění oken lze dosáhnout přelepením ploch mezi oknem a rámem okna pomocí samolepících pásek. Je nezbytné vypnout a utěsnit veškerou ventilaci v místnosti.