Za požár se považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob a zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy. V převážné většině případů jsou požáry způsobené nedbalostí a nedostatky v preventivní činnosti.

Ze zkušenosti víme, že při zjištění požáru se mnoho lidí stává bezradnými. Co dělat dříve? Hasit požár, či požár ohlásit? Odpověď je jednoznačná – jde-li o větší požár, voláme ihned čísla tísňového volání 150 nebo 112 a teprve potom se dáme do hašení požáru vlastními silami a vhodnými prostředky.

V případě požáru platí tyto všeobecné zásady:

1. Vyhlásit předem dohodnutým způsobem místní požární poplach
2. Podle svých sil se pokusit o uhašení požáru jednoduchými hasebními prostředky
3. Neprodleně přivolat hasičské jednotky – NEPODCEŇOVAT NEBEZPEČÍ
4. Ještě před příjezdem hasičů varovat ohrožené osoby
5. Zabezpečit za pomoci dospělých vypnutí elektrického proudu, uzavření plynu, odvětrat únikové prostory pro snadnější evakuaci
6. Nepropadat panice, zachovat kázeň, klid a rozvahu
7. Po příjezdu hasičů je informovat o situaci (ohrožené osoby, uskladněné nebezpečné látky apod.)

Aby došlo k požáru (hoření), musí být splněny tři podmínky:

1. přítomnost hořlavé látky

2. přítomnost vzduchu nebo jiného okysličovadla

3. přítomnost zápalné teploty

 Odstraněním alespoň jedné strany trojúhelníku (jednoho přítomného faktoru) lze dosáhnout uhašení požáru. Na tomto základě je založeno hašení požáru.

• odstranění hořlavé látky – V době hašení požáru se v některých případech hasiči snaží snížit intenzitu hoření odstraňováním hořlavin z požářiště, popřípadě z jeho těsné blízkosti. Děje se tak hlavně za nedostatku hasicích látek.
• zamezení přístupu vzdušného kyslíku – Děje se tak pomocí většiny speciálních hasiv, z nichž nejznámější je hasicí pěna. Hasební účinek je především dusivý – vrstva pěny zabraňuje přístupu vzdušného kyslíku i přestupu tepla z plamene na povrch hořlaviny. Druhotný účinek je chladicí. Obdobný účinek je u hasicího prášku, který vytváří glazuru na žhnoucích hmotách, která zabraňuje přístupu vzduchu. Oxid uhličitý – CO2, hasební efekt zřeďovací a dusivý, snižuje obsah vzdušného kyslíku. Chladící účinek je zanedbatelný. Halony – halogenové uhlovodíky, zpomalují proces hoření až do uhašení plamene. Chladící účinek rovněž zanedbatelný.
• odstranění – snížení zápalné teploty – Jako nejvhodnější prostředek pro likvidaci tohoto faktoru je nejpoužívanější a zatím nejlacinější hasivo, a to je voda. Voda má vysoký chladící efekt. Hasí především ochlazováním. Druhotný účinek je dusivý – vznikající vodní pára zamezuje přístupu vzdušného kyslíku.

Tato hasiva jsou v přenosných hasicích přístrojích (PHP), popřípadě v pojízdných nebo v přívěsných hasicích přístrojích.

Rozeznáváme tyto třídy požárů:

A = hoření pevných organických látek; látky hořící plamenem nebo žhnoucí (dřevo, uhlí, papír, sláma, rašelina)

B = hoření kapalných látek hořících plamenem nebo tavících se tuhých látek (benzín, nafta, laky, ředidla, asfalt a pod.)

C = hoření plynných látek plamenem (propan-butan, zemní plyn, vodík, acetylen a pod.)

D = hoření lehkých kovů (hořčík a jeho slitiny)