Mezi základní kroky psychické pomoci na místě události patří:
- navázání kontaktu (oslovení, dodání pocitu bezpečí),
- zjištění zdravotního stavu (ošetření, příp. předání do ošetření),
- dbaní důstojnosti (chránění před zvědavci, médii),
- informování o tom, co se děje (podávání reálných informací, vyhnutí se frázím – mluva by měla být jednoduchá),
- vnímání (naslouchání, podpoření)
- zajišťování základních potřeb (teplo, ticho, transport, tekutiny, tišící prostředky) – i o dospělého se chovat jako by šlo o dítě, ale mít na vědomí, že je dospělý,
- hlídání bezpečnosti (odvedení do bezpečí),
- řešení situace tady a teď (nehledat dlouhodobá řešení),
- kontaktování blízkých osob.
ŘÍKEJME:
- Ztratil jste dočasně pocit bezpečí a jistoty. Časem se to zlepší.
- Je pochopitelné, že to takto prožíváte.
- Prožívat silné emoce a mít myšlenky, které Vás předtím nikdy nenapadly, je normální. Nezblázníte se.
- Neudělal jste nic špatného. Nebyla to Vaše chyba. Dělal jste, co nejlepšího šlo.
- Věci už nikdy nebudou, jako byly, ale Vy se budete postupně cítit lépe.
NEŘÍKEJME:
- Mohlo to být horší. Máte štěstí, že…
- Nejlepší bude, když budete mít pořád co dělat.
- Měl byste si uvědomit, čím vším jste obdarovaný, to Vám spraví náladu.
- Vím, jak se teď cítíte.
- Jemu je teď lépe
- Potřebujete si uspořádat život.