Mezi základní povinnosti fyzických osob na úseku požární ochrany lze zařadit:

  • počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm, případně jiným zdrojem zapálení,
  • zajistit přístup k rozvodným zařízením elektrické energie a k uzávěrům plynu, vody a topení,
  • plnit příkazy a dodržovat zákazy týkající se požární ochrany na označených místech,
  • obstarat požárně bezpečnostní zařízení (např. požární uzávěry otvorů) a věcné prostředky požární ochrany (např. přenosné hasicí přístroje),
  • zajistit přístup k požárně bezpečnostním zařízením a věcným prostředkům požární ochrany za účelem jejich včasného použití a dále udržovat tato zařízení a věcné prostředky v provozuschopném stavu (uvedené povinnosti se vztahují na osoby, které mají uvedená zařízení a věcné prostředky ve vlastnictví nebo užívání),
  • vytvářet v prostorách ve svém vlastnictví nebo užívání podmínky pro rychlé zdolání požáru a pro záchranné práce,
  • umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení potřebných úkonů při zjišťování příčiny vzniku požáru a v odůvodněných případech mu bezúplatně poskytnout výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru,
  • oznamovat bez odkladu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru každý požár vzniklý při činnostech, které vykonává, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívá,
  • dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností.

Ten, kdo je povinen vykonávat dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání, je povinen dbát, aby tyto osoby svým jednáním nezpůsobily požár.

Mezi činnosti, které jsou fyzickým osobám zakázány, patří:

  • vědomě bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany nebo zneužít linku tísňového volání,
  • provádět práce, které mohou vést ke vzniku požáru, pokud nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy (např. svařování kovových materiálů),
  • poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat použití hasicích přístrojů nebo jiných věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
  • omezit nebo znemožnit použití označených nástupních ploch pro požární techniku,
  • používat barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany,
  • provádět vypalování porostů.

V souvislosti se zdoláváním požárů je každý povinen poskytnou osobní a věcnou pomoc. Osobní pomocí se rozumí:

  • provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob,
  • uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření,
  • ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení,
  • poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce.

Věcnou pomocí se rozumí na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce poskytnout dopravní prostředky, zdroje vody, spojová zařízení a jiné věci potřebné ke zdolání požáru.

V určitých případech však dochází k vynětí z poskytnutí osobní a věcné pomoci. Fyzická osoba není povinna poskytnout osobní a věcnou pomoc, jestliže jí v tom brání důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké.

Povinnost poskytnout osobní a věcnou pomoc se rovněž nevztahuje na:

  • útvary a vojáky ozbrojených sil České republiky, útvary a příslušníky Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby, jestliže by poskytnutím pomoci byl vážně ohrožen důležitý zájem služby,
  • právnické osoby a podnikající fyzické osoby v oblasti veřejné hromadné dopravy, energetiky a spojů a jejich zaměstnance, jestliže by poskytnutí pomoci mohlo mít za následek závažnou poruchu provozu u těchto právnických osob a podnikajících fyzických osob, nebo jiný závažný následek,
  • právnické osoby a podnikající fyzické osoby v oblasti zdravotnictví a jejich zaměstnance, jestliže by poskytnutím pomoci bylo vážně ohroženo plnění úkolů podle zvláštních předpisů [51],[7].

Poskytne-li fyzická osoba, která podniká nebo je samostatně výdělečně činná, osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce, náleží jí náhrada ušlého výdělku v prokázané výši. O náhradě rozhoduje a tuto poskytuje hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl. Náhradu je nutno uplatnit do tří měsíců, nejpozději však do dvou let ode dne vzniku nároku (jinak tento nárok zanikne).

V případě, že jsou s poskytnutím věcné pomoci spojeny výdaje, patří tomu, kdo je poskytl, náhrada výdajů.

Pokud v souvislosti s poskytnutím pomoci při zdolávání požáru, popřípadě při cvičení jednotky požární ochrany vznikla věcná škoda, náleží za ní náhrada. Ve zvlášť odůvodněných případech se může přiznat náhrada nákladů spojených s pořízením nové věci za věc poškozenou. 

Obdobně, se nahrazuje také věcná škoda, která vznikla v důsledku opatření nutných ke zdolání požáru, zamezení jeho šíření nebo záchranných prací provedených na příkaz velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany nebo při cvičení jednotky požární ochrany (to neplatí, jestliže škoda vznikla použitím hasicích látek v souvislosti se zdoláváním požáru). Náhrada věcné škody se neposkytuje osobě, jejíž objekty byly zasaženy požárem.

Náhradu výdajů a věcné škody poskytuje a o ní rozhoduje hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany. Právo náhradu výdajů a věcné škody je třeba uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě, nejpozději do dvou let od vzniku škody (jinak toto právo zanikne).

Vstup na nemovitosti

Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti je povinen umožnit vstup na nemovitost k provedení opatření nutných ke zdolání požáru nebo k zamezení jeho šíření, popřípadě k provedení jiných záchranných prací. Jde zejména o vyklizení, odstranění staveb, jejich částí nebo porostů. O potřebě a rozsahu těchto opatření rozhoduje velitel zásahu.

Je-li to nutné pro účely cvičení jednotky požární ochrany, vlastník (správce, uživatel) nemovitosti je povinen umožnit vstup na nemovitost. O tomto vstupu musí být hasičským záchranným sborem kraje nebo obcí, které cvičení jednotky požární ochrany organizují, předem uvědoměn, a to nejméně 24 hodiny před zahájením cvičení.

Organizátoři musí dbát, aby cvičením bylo co nejméně rušeno užívání nemovitosti a aby nevznikly škody, kterým lze zabránit. Nesouhlasí-li vlastník (správce, uživatel) nemovitosti se vstupem rozhodne hasičský záchranný sbor kraje nebo obec (organizátor cvičení), o tom, zda vstup na nemovitost je pro cvičení této jednotky nutný. To neplatí, jde-li o obydlí, kam lze vstupovat jen s předchozím souhlasem vlastníka nebo uživatele.

Ukládání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek

Pravidla pro skladování látek z hlediska požární bezpečnosti jsou členěna v závislosti na jejich skupenství.

Pevná paliva se ukládají odděleně od jiných druhů paliv nebo hořlavých anebo hoření podporujících látek. Při skladování látek majících sklon k samovznícení se podle druhu a způsobu umístění sleduje, zda nedochází k procesu samovznícení [50]. Charakteristickým případem je skladování tuhých fosilních paliv, kdy lze paliva podle náchylnosti k samovznícení rozdělit do 3 skupin, tj. skupiny I. vysoce reaktivní, skupiny II. reaktivní a skupiny III. nereaktivní. Mezi nejnebezpečnější, tedy skupinu I., patří brikety, briketové zlomky a třísky. Opakem jsou paliva zařazená do skupiny III. ( koks nebo antracit) [52].

Ke skladování nebo ukládání hořlavých kapalin se používají pouze obaly, nádrže nebo kontejnery k tomuto účelu určené. Hořlavé kapaliny, hořlavé a hoření podporující plyny se skladují pouze v prostorách, které jsou k tomuto účelu určeny [53]. Hořlavé kapaliny nelze ukládat ve společných a ve sklepních prostorách bytových domů nebo ubytovacích zařízení s výjimkou hořlavých kapalin potřebných k vytápění těchto objektů v maximálním množství 40 litrů v nerozbitných přenosných obalech pro jeden tepelný spotřebič.

V jednotlivých a řadových garážích lze ukládat nejvýše 40 litrů pohonných hmot pro osobní automobily a 80 litrů pohonných hmot pro nákladní automobily v nerozbitných přenosných obalech (myšleno na jedno stání) a nejvýše 20 litrů olejů na jedno stání (bez závislosti na druhu vozidel). V těchto garážích může být u vozidel umístěna jedna sada náhradních pneumatik pro zimní nebo letní provoz [53]. V hromadných garážích se pohonné hmoty ani oleje neukládají, s výjimkou provozních náplní a záložního paliva, které jsou součástí vozidel.

Nádoby s hořlavými nebo hoření podporujícími plyny (např. lahve, sudy, kontejnery, nádrže) se umísťují na snadno přístupných a dostatečně větraných a proti nežádoucím vlivům chráněných místech. Tyto nádoby nelze nikdy ukládat v prostorách pod úrovní okolního terénu, ve světlících, v garážích, kotelnách, místnostech určených ke spaní, ve společných prostorách bytových domů a ubytovacích zařízení [50].

Zásady požární bezpečnosti při provozu komínů a kouřovodů [54]

Zásady požární bezpečnosti při provozu komínů a spotřebičů paliv jsou pro fyzické osoby, podnikající fyzické osoby i pro právnické osoby obsaženy v nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv.

V souladu s uvedeným nařízením [54] si každý musí počínat tak, aby při provozu komína a kouřovodu (dále jen „spalinová cesta“) a spotřebiče paliv nedocházelo ke vzniku požáru. Provoz spalinové cesty a spotřebiče paliv se považuje za vyhovující z hlediska požární bezpečnosti, jestliže se kontrola, čištění a revize spalinové cesty, čištění spotřebiče paliv a vypalování komína provádí způsobem a ve lhůtách stanovených tímto nařízením [54], a pokud nejsou při jejich čištění, kontrole nebo revizi shledány závady.

Kontrolu spalinové cesty může provést pouze osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (dále jen „kominík“). Kontrola spalinové cesty se provádí ve stanovených lhůtách, které závisí na druhu paliva a výkonu připojeného spotřebiče. O provedené kontrole spalinové cesty musí kominík vyhotovit písemnou zprávu.

Čištění spalinové cesty provádí kominík a o tomto vyhotoví písemnou zprávu. Pouze čištění spalinové cesty, k níž je připojen spotřebič na pevná paliva o výkonu do 50 kW včetně, lze provést svépomocí. Pokud čištění prováděla svépomocí podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, musí o tomto čištění udělat záznam do požární knihy nebo jiné provozní dokumentace.

Stanovené lhůty kontrol a čištění spalinové cesty, vybírání pevných znečišťujících částí a kondenzátu a čištění spotřebiče paliv za období jednoho roku jsou uvedeny v následující tabulce:

Tabulka: Stanovené lhůty za období jednoho roku

Výkon připojeného spotřebiče paliv


Činnost


Druh paliva připojeného spotřebiče paliv




Pevné
Kapalné

Plynné
Celoroční provoz Sezónní provoz

do 50 kW včetně

Čištění spalinové cesty 3x 2x 3x 1x
Kontrola spalinové cesty
1x
1x 1x
Výběr pevných (tuhých) znečišťujících částí a kondenzátu
1x
1x 1x

nad 50 kW

Kontrola a čištění spalinové cesty 2x

1x 1x
Výběr pevných (tuhých) znečišťujících částí a kondenzátu
2x
1x 1x
Čištění spotřebiče paliv 2x

nejméně podle návodu výrobce

Komentář k tabulce:

  • za sezónní provoz se považuje provoz spalinové cesty pro spotřebič paliv po dobu nepřesahující v součtu 6 měsíců v kalendářním roce,
  • u jednovrstvého (nevyvložkovaného) zděného komína pro spotřebiče na plynná paliva se lhůty kontrol a čištění řídí lhůtami kontrol a čištění spotřebiče na pevná paliva,
  • při kontrolách a čištění 2x ročně se tyto činnosti provádí v přiměřených časových odstupech, přičemž mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními nesmí uplynout doba kratší 6 měsíců,
  • při kontrolách a čištění 3x ročně se tyto činnosti provádí v přiměřených časových odstupech, přičemž mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními nesmí uplynout doba kratší 4 měsíců,
  • pojistný (rezervní) komín používaný pro odvod spalin ze spotřebiče na pevná paliva v případech, kdy nelze zajistit topení jiným způsobem, se kontroluje a v případě potřeby i čistí nejméně 1x za rok,
  • spalinová cesta určená pro odvod spalin ze spotřebiče na pevná paliva sloužícího v živnostenské provozovně k přípravě pokrmů se kontroluje a čistí nejméně 1x za dva měsíce,
  • ve stavbě pro rodinnou rekreaci se kontrola a čištění spalinové cesty provádí nejméně 1x za rok,
  • čištění spotřebiče na pevná paliva, o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně, je možné provádět svépomocí podle návodu výrobce, nejméně však 1x za rok, a to za podmínky, že budou prováděny jejich pravidelné kontroly odborně způsobilou osobou.

Spalinovou cestu, na kterou je připojen spotřebič paliv a která nebyla v provozu od předchozí kontroly a čištění déle, než je doba výše uvedených lhůt pro čištění, není nutné do jejího opětovného uvedení do provozu kontrolovat a čistit. Kontrola a čištění spalinové cesty se provede před opětovným uvedením spotřebiče paliv do provozu. Nepoužívaný komín, který je v ústí zabezpečen proti vnikání dešťové vody a je v místech připojení spotřebiče paliv řádně označen tabulkou s nápisem „Mimo provoz“ nebo jiným vhodným způsobem, nemusí být kontrolován a čištěn.

Revizi spalinové cesty může provést pouze kominík s příslušnou odbornou kvalifikací (revizní technik komínů, specialista bezpečnosti práce - revizní technik komínových systémů nebo revizní technik spalinových cest) a o jejím výsledku vyhotoví revizní zprávu, jejíž nedílnou součástí je technická zpráva.

Revize musí být provedena:

  • před uvedením spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komína,
  • při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv,
  • před výměnou nebo novou instalací spotřebiče paliv,
  • po komínovém požáru,
  • při vzniku trhlin ve spalinové cestě, jakož i při vzniku podezření na výskyt trhlin ve spalinové cestě.

Pokud kominík při kontrole, čištění nebo revizi spalinové cesty zjistí nedostatky, které bezprostředně ohrožují požární bezpečnost, zdraví, život nebo majetek osob, a které nelze odstranit na místě, musí neprodleně oznámit tuto skutečnost písemnou cestou, v případě nedostatků způsobených nedodržením technických požadavků na stavbu, příslušnému stavebnímu úřadu a v případě nedostatků týkajících se nedodržení požadavků na požární bezpečnost orgánu státního požárního dozoru.

Vypalováním komína se rozumí odstraňování pevných usazenin spalin, zejména dehtových, z průduchu komína jejich kontrolovaným spálením, není-li možné odstranit pevné usazeniny spalin jiným způsobem. Komín nelze vypalovat svépomocí. Vypálení musí provést kominík nebo revizní technik komínů, a to za pomoci další způsobilé osoby. Vypalování komína musí být oznámeno nejméně 5 pracovních dnů před zahájením této činnosti místně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje [54].

V případě skladování hořlavých látek v půdních prostorách se za bezpečné považuje jejich umístění ve vzdálenosti nejméně 1 m od vnějšího povrchu komínového tělesa [50].

Zásady požární bezpečnosti při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů

Technické podmínky požární bezpečnosti pro instalaci, navrhování a montáž tepelných zařízení (lokálních spotřebičů, zdrojů tepla se jmenovitým tepelným výkonem do 70 kW určených pro ústřední vytápění, popř. ústřední ohřev užitkové vody, rozvodných a teplosměnných částí otopné soustavy ústředního vytápění, včetně kouřovodu do 1,5 m délky) ve stavbách trvalých i dočasných a v silničních vozidlech stanoví ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení [55] a vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění změny č. 268/2011 Sb., [56].

Lokálním spotřebičem na pevná, kapalná a plynná paliva se rozumí tepelné zařízení určené ke spalování pevných, kapalných nebo plynných paliv za účelem přeměny jejich chemické energie v energii tepelnou, které umožňuje využití uvolněného tepla pro daný účel v prostoru, v němž je instalováno. Lokální spotřebiče je možné členit z hlediska konstrukce, uspořádání a umístění, z hlediska přivádění spalovacího vzduchu a odvádění spalin, z hlediska účelu použití a z hlediska připojení elektrické energie.

Z hlediska konstrukce, uspořádání a umístění lze spotřebiče členit na samostatné, sestavné, vestavné, pevné, přenosné, pojízdné, převozné, ruční a přenosné.

Z hlediska přivádění spalovacího vzduchu a odvádění spalin se spotřebiče člení na otevřené a uzavřené.

Z hlediska účelu použití je možné spotřebiče členit na spotřebiče k vytápění (např. konvekční nebo sálavá kamna, krby, infračervené zářiče, elektrická otopná tělesa, kotle pro ústřední vytápění, popř. i k ústřednímu ohřívání užitkové vody, teplovzdušné jednotky k lokálnímu nebo ústřednímu vytápění) a k vaření, popř. pečení, ohřevu nebo chlazení (např. sporáky, vařiče, pečicí trouby, pečicí skříně, opékače, varné kotle, průtokové a zásobníkové ohřívače vody, chladničky apod.).

Z hlediska připojení ke zdroji energie lze spotřebiče členit na zařízení s pevným připojením (např. k přívodnímu potrubí paliva nebo přímo na láhev s uhlovodíkovými plyny nebo k elektrické síti) a pohyblivým připojením (např. k přívodnímu potrubí paliva nebo k láhvi s uhlovodíkovými plyny nebo k elektrické síti).

Instalovat a provozovat se smí pouze tepelné zařízení, které bylo schváleno z hlediska požární bezpečnosti. Při instalaci a provozování tepelného zařízení je nutné se řídit návodem výrobce, předmětovými normami na příslušné tepelné zařízení [56] a požadavky další normy [55].

Při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů, u kterých není k dispozici průvodní dokumentace (návod výrobce na provoz, kontroly, údržbu, obsluhu apod.), se postupuje podle dokumentace technicky a funkčně srovnatelných druhů a typů spotřebičů [56].

Bezpečné vzdálenosti příslušných tepelných zařízení od povrchů stavební konstrukce, podlahové krytiny a zařizovacího předmětu z hořlavých hmot se musí stanovit zkouškami v příslušném zkušebním zařízení podle normy [55]. Výjimku mohou tvořit pouze následující tepelná zařízení:

  • spotřebič vyrobený a provozovaný podle dříve platných norem (kromě infračervených zářičů), který nemá bezpečnou vzdálenost předepsánu v dokumentaci, pro tento spotřebič je informativní bezpečná vzdálenost uvedena v příloze 5,
  • spotřebič, který nemá bezpečnou vzdálenost předepsánu v dokumentaci, pro který není vypracována předmětová norma a který nemá bezpečnou vzdálenost doloženu zkouškou, pro tento spotřebič se bezpečné vzdálenosti stanoví podle tab. v příloze 6 (bezpečné vzdálenosti uvedené v tabulce je možno použít pouze ve výjimečných případech, kdy nelze provést zkoušky),
  • spotřebič určený ke spojení s kouřovodem, který nemá bezpečnou vzdálenost kouřovodu stanovenu zkouškami,
  • infračervený zářič, pro který není vypracována předmětová norma a který nemá bezpečnou vzdálenost předepsánu v dokumentaci; pro tento infračervený zářič se bezpečné vzdálenosti stanoví v souladu s požadavky uvedenými podle ČSN 06 1008.

Bezpečná vzdálenost může být zkrácená podle podmínek uvedených v ČSN 06 1008 „Požární bezpečnost tepelných zařízení“.

Bezpečné vzdálenosti spotřebičů od hořlavých hmot v případech, kdy není stanovena bezpečná vzdálenost jsou uvedeny v příloze 6.

Jestliže bezpečné vzdálenosti kouřovodu spotřebiče od povrchu stavební konstrukce z hořlavé hmoty nebyly stanoveny zkouškami, musí být při instalaci spotřebiče dodrženy následující bezpečné vzdálenosti jeho kouřovodu:

  • 200 mm od obložení zárubní dveří a podobně umístěných částí stavebních konstrukcí z hořlavých hmot a od instalace potrubí, včetně jeho případné izolace,
  • 400 mm od ostatních částí stavebních konstrukcí z hořlavých hmot.

V případě, že kouřovod je opatřen vhodnou izolací z nehořlavé hmoty s celkovou tloušťkou jeho vrstev nejméně 20 mm, smí se výše uvedené bezpečné vzdálenosti snížit na čtvrtinu.

Oteplení, popř. teploty povrchů příslušných bočních stěn a zadní, popř. horní a přední stěny a podlahy nebo podložky pod příslušným tepelným zařízením nesmí při zkušebních podmínkách uvedených v ČSN 06 1008 převýšit přípustné hodnoty stanovené předmětovými normami.

U tepelného zařízení, které má být instalováno buď v blízkosti povrchů stavební konstrukce, podlahové krytiny, popř. zařizovacího předmětu z hořlavých hmot, nebo v jejich přímém styku a předmětová norma na toto tepelné zařízení nestanoví požadavky na oteplení příslušných přístavných stěn a podlahy, popř. podložky příslušného zkušebního zařízení uvedeného v ČSN 06 1008 nebo předmětová norma na toto tepelné zařízení není vypracována, nesmí teploty povrchů těchto přístavných stěn a podlahy, popř. podložky při zkušebních podmínkách uvedených v ČSN 06 1008 převýšit hodnotu 100 °C.

V některých případech je nezbytné použít ochranou zástěnu, izolační podložku a ochranná podložka.

Ochranná zástěna se použije buď v případě, že oteplení, popř. teploty povrchu stěn stavební konstrukce nebo zařizovacího předmětu z hořlavých hmot, vystavených účinkům sálání tepla z tepelného zařízení, převyšují přípustné hodnoty (stanoveno zkouškou podle ČSN 06 1008 nebo převyšují hodnotu 100 °C v ostatních případech) nebo v případě, že z prostorových důvodů nelze dodržet předepsanou bezpečnou vzdálenost.

Jestliže ochranná zástěna není předmětem dodávky příslušného tepelného zařízení, musí být vhodný materiál, popř. plošný odpor přestupu tepla materiálu a rozměry pro výrobu ochranné zástěny uvedeny v technické dokumentaci pro odběratele. V případě, že materiál, popř. plošný odpor přestupu tepla materiálu pro výrobu ochranné zástěny není předepsán v dokumentaci, musí být ochranná zástěna v zásadě vyrobena z hmoty stupně hořlavosti A (nehořlavý materiál), popř. B (nesnadno hořlavý materiál) a musí mít tloušťku nejméně 3 mm. Ochranná zástěna se umísťuje mezi tepelným zařízením a chráněnou hmotou ve vzdálenosti nejméně 30 ±5 mm od chráněné hmoty a musí přesahovat chráněnou hmotu až k nejbližší stěně (stropu) vyrobené z hmot stupně hořlavosti A, popř. B, nejméně však 300 mm na horní straně a 150 mm na bočních stranách.

Při instalaci ochranné zástěny je nutné zajistit, aby teplota chráněných hmot nepřevýšila přípustné teploty. Vzdálenost ochranné zástěny od hořlavých hmot má být stanovena zkouškami. Pokud není možné provést zkoušky, lze vzdálenosti instalovaného tepelného zařízení od chráněných hmot zmenšit na polovinu stanovených bezpečných vzdáleností.

Izolační podložka se použije v případě, že by oteplení, popř. teploty povrchu stěn stavební konstrukce nebo podlahové krytiny, na níž je tepelné zařízení instalováno, převýšily při jeho provozu přípustnou hodnotu (stanoveno zkouškou podle ČSN 06 1008 nebo převyšují hodnotu 100 °C v ostatních případech). Konstrukci a způsob instalace izolační podložky stanoví výrobce v dokumentaci na příslušné tepelné zařízení. Na materiál izolační podložky platí stejné požadavky jako na materiál ochranné zástěny. Hmoty použité pro izolační podložky musí být odolné proti mechanickým účinkům zatížení při provozu tepelného zařízení.

Rozměry, včetně tloušťky izolační podložky stanoví výrobce tak, aby teplota povrchu (oteplení) příslušné stěny nebo podlahy nepřevýšila přípustnou hodnotu (stanoveno zkouškou podle ČSN 06 1008 nebo převyšují hodnotu 100 °C v ostatních případech). Tloušťku izolační podložky je možné stanovit podle principů uvedených v ČSN 06 1008.

V případě, že jsou spotřebiče pevných paliv k vaření a/nebo k vytápění stavěny na určeném stanovišti s podlahou z hořlavé hmoty musí být tato podlaha chráněna izolační podložkou přesahující půdorys spotřebiče (pokud není v dokumentaci na příslušný spotřebič stanoveno jinak) o hodnoty:

  • u krbu na pevné palivo v souladu s výše uvedenými požadavky pro krby instalované na podlaze,
  • u ostatních spotřebičů pevných paliv v souladu s požadavky pro ochrannou podložku.

Krb na pevné palivo instalovaný na podlaze z hořlavé hmoty musí být opatřen izolační podložkou přesahující půdorys ohniště nejméně o:

  • 800 mm ve směru kolmém na otevřenou, popř. otevíratelnou stranu,
  • 400 mm ve směru rovnoběžném s touto stranou.

Jestliže ochranná podložka není předmětem dodávky příslušného tepelného zařízení, musí být vhodný materiál, popř. plošný odpor přestupu tepla materiálu a rozměry pro výrobu ochranné podložky uvedeny v technické dokumentaci pro odběratele na příslušný spotřebič nebo zdroj tepla. Jestliže vhodný materiál a rozměry pro výrobu ochranné podložky nejsou uvedeny v dokumentaci, musí být podložka vyrobena z ohnivzdorného materiálu.

Každý spotřebič pevných paliv (kromě krbu) instalovaný na podlaze z hořlavé hmoty musí být opatřen upevněnou ochrannou podložkou přesahující jeho půdorys (pokud není v návodu výrobce spotřebiče stanoveno jinak) o následující hodnoty:

  • u spotřebičů pevných paliv k vaření nejméně:

                - 600 mm před přikládacím a popelníkovým otvorem,

                - 300 mm od bočních svislých hran těchto otvorů.

  • u ostatních spotřebičů pevných paliv nejméně:

                - 300 mm před přikládacím a popelníkovým otvorem,

                - 100 mm na ostatních stranách spotřebiče.

Materiál použitý pro ochrannou podložku musí být odolný proti mechanickým účinkům při provozu spotřebiče nebo zdroje tepla.

Tepelná soustava a tepelné zařízení musí být navrženy tak, aby jejich parametry odpovídaly druhu stavby a stanovenému prostředí, ve kterém bude zařízení provozováno. Charakteristiky prostředí se určují podle ČSN 33 2000-5-51 Elektrická instalace nízkého napětí – Část 5-51: Výběr a stavba elektrických zařízení – Všeobecné předpisy.

Přípustnost instalace tepelných zařízen podle charakteristik prostředí je znázorněna v následující tabulce:

Přípustnost instalace tepelných zařízení podle charakteristik prostředí

 
Prostředí s nebezpečím





Tepelné zařízení



Spotřebič


Rozvodné a teplosměnné části soustavy ústředního vytápění
pevných paliv kapalných paliv plynných paliv elektrotepelný
požáru hořlavých


hmot ne ano1) ano1) ano3) ano
prachů ne ano1) ano1) ano3) ano
kapalin ne ano1) ano1) ano3) ano
výbuchu hořlavých plynů a par ne ne ano3) ano3) ano3)
požáru nebo výbuchu výbušnin ne ne ne ne ano2)3)

1) Není dovolena pouze instalace otevřeného spotřebiče.

2) Není dovolena pouze instalace horkovodní a středotlaké parní soustavy ústředního vytápění.

3) Je dovolena instalace příslušného tepelného zařízení, pokud je schváleno pro použití v daném prostředí.

 

Jestliže kouřovod nebo komín prochází stropem nebo stěnami, popř. střechou, z hořlavých hmot, musí být proveden v souladu s pokyny výrobce uvedenými v technické dokumentaci pro příslušný druh (typ) spotřebiče.

Oteplení, popř. teploty povrchu stropu nebo stěn z hořlavých hmot, jimiž kouřovod nebo komín prochází, nesmějí převýšit přípustné hodnoty dle ČSN 06 1008 [55].

Jestliže způsob provedení prostupů stropem nebo stěnou není v technické dokumentaci uveden, provedou se prostupy dle ČSN 06 1008 [55].

Při používání tepelných spotřebičů se nevychladlý popel ukládá do nehořlavých uzavíratelných nádob.


Předchozí Následující