Epizootie je hromadná nákaza zvířat. Při jejím vzniku může ministerstvo zemědělství na návrh státní veterinární správy stanovit mimořádná veterinární opatření [42]. Veterinární správa vyhlašuje mimořádná veterinární opatření v obvodu své působnosti nebo jeho části a dozírá na jejich plnění.

 Obec vydává na návrh veterinární správy obecně závazné vyhlášky o nařízení mimořádných veterinárních opatření a dozírá na jejich plnění. Všechny osoby jsou povinny se mimořádným opatřením podřídit.

K mimořádným veterinárním opatření patří například:

• nařízení veterinárního vyšetření a ochranného očkování zvířat,
• vymezení ohniska nákazy a ochranných pásem, výstražné označení, popřípadě i střežení ohniska nákazy,
• nařízení odděleného umístění (izolace), popřípadě nutné porážky nebo utracení zvířat,
• omezení nebo zákaz přemísťování, prodeje, volného pohybu, porážení a plemenitby zvířat,
• nařízení očisty, omezení nebo zákaz používání anebo zničení zařízení a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,
• stanovení podmínek pro ukládání, sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu, popřípadě nařízení sběru, svozu, neškodného odstranění a dalšího zpracování konfiskátů živočišného původu i mimo určený územní obvod (svozovou oblast),
• omezení nebo zákaz volného pohybu a styku osob a jejich shromažďování.

K neznámějším případům epizootie v České republice patří slintavka a kulhavka (SLAK) a chřipka ptáků.

Slintavka a kulhavka (SLAK) [22] je akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků charakterizované horečkou, tvorbou typických puchýřů a aft na sliznici dutiny ústní, na mulči, nozdrách a spárcích. Onemocnění způsobuje virus slintavky a kulhavky. Nejvnímavější k infekci je skot, prase a ovce. Člověk onemocní velice zřídka.

Jako mimořádné veterinární opatření při výskytu slintavky a kulhavky může být nařízena uzávěra obce, popřípadě její části. Rozumí se jí [42]:

• uzavření příjezdových a přístupových cest do obce, jejich opatření závorami a výstražným označením a jejich střežení,
• zákaz průjezdu obcí a určení objížďky,
• zřízení dezinfekčních pásů na příjezdových a přístupových cestách do obce,
• zákaz přemísťování, prodeje a volného pohybu hospodářských a zájmově chovaných zvířat,
• zákaz opouštění prostorů, v nichž jsou umístěna nemocná a podezřelá zvířata, a zákaz vstupu do těchto prostorů bez vážného důvodu,
• zákaz shromažďování osob,
• stanovení pravidel pro pohyb osob v obci,
• zákaz vstupu do obce a zákaz jejího opouštění,
• stanovení zvláštních podmínek pro zásobování obce, pro výjimečný vjezd dopravních prostředků a pro vstup osob do obce z naléhavých důvodů, jakož i stanovení dezinfekčních opatření, jimž musí být tyto dopravní prostředky a osoby podrobeny před opuštěním obce,
• stanovení zvláštních podmínek provozu odpadového hospodářství.

Chřipka ptáků (dříve také klasický mor drůbeže) [22] je onemocnění ptáků způsobované chřipkovými viry typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců. V současné době je chřipce ptáků věnována zvláštní pozornost, zejména jejím vysoce patogenním formám.

 Chřipka ptáků byla pod jménem ptačí mor poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě. Pak až v 80. letech, zejména v Irsku a USA, což vedlo k likvidaci milionů jedinců chovného ptactva na daných územích. Další větší ptačí epidemie následovaly 1992 v Mexiku, 1997 v Hongkongu, a jak se později ukázalo, především v dalších zemích Asie. Nejznámějším a nejsledovanějším typem chřipky ptáků na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho omezenou schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde.

V případě, že jsou nakaženy chovy drůbeže, provádí se jejich likvidace a dezinfekce dotčených objektů. Starostové obcí postižených opatřením souvisejících s vyhlášením ohniska chřipky ptáků zabezpečují [44]:

• základní životní funkce v obci a dodržení přijatých režimových opatření nařízených veterinární správou,
• informovanost obyvatel a návštěvníků obce o přijatých opatřeních,
• spolupráci s ostatními orgány a složkami integrovaného záchranného systému,
• spolupráci s velitelem zásahu,
• využití vlastních sil a prostředků (obecní policie, JSDH obce),
• vydání nařízení obce k opatřením uloženým státní veterinární správou [43] a jeho umístění na vývěsce obecního úřadu, případně na jiném veřejném místě.

Obdobně lze tato opatření starosty obce aplikovat i na jiná mimořádná veterinární opatření.