Epidemie (resp. epidemický výskyt choroby) představuje větší nahromadění výskytů onemocnění. Tento výskyt infekčních nemocí je časově a místně ohraničený.  Epidemie extrémně velkého rozsahu zahrnující většinu světa se nazývá pandemie. Za epidemii se v ČR považuje situace, kdy je nakaženo více než 2 000 pacientů na 100 000 obyvatel. Ve světě může být tato hranice stanovena jinak [22].   

Z historie je známa celá řada epidemií např. mor, lepra a také chřipka, která se objevuje i v současném období. Ve 20. století bylo zaznamenáno několik větších epidemií chřipky. Nejznámější a nejvíc smrtelná byla pandemie Španělské chřipky, která trvala od roku 1918 do 1919, podlehlo jí zřejmě víc lidí, než padlo v 1. světové válce. Větší chřipková epidemie byla v roce 1957 Asijská chřipka a v roce 1968 Hongkongská chřipka. Jako tzv. prasečí chřipka je známa Mexická chřipka, která vypukla v roce 2009.

Chřipkové viry pravidelně způsobují každoroční epidemii, která prochází napříč světem. Obvykle však jde o lehké formy onemocnění, které jen málokdy zabíjejí - a pokud ano, tak zpravidla pouze staré a oslabené lidi, zpravidla v řádech desetitisíců obětí na celém světě. Občas se však objeví rozsáhlá epidemie způsobená nebezpečnou variantou (mutací, kmenem) viru, která se vyznačuje nejen obvyklou velkou nakažlivostí, ale též vysokou smrtností.

Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku jsou [41]:

  • zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,
  • zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociální péče, škol, předškolních zařízení, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,
  • zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou a vodami užívanými k účelům (např. koupaliště), zákaz používání vod ze studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,
  • příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,
  • příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaženém území,
  • příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k infekčnímu onemocnění,
  • mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe).

Ochrana obyvatelstva při epidemii

Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku nařídí a rozhodne o jejich ukončení příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Tímto orgánem je na území kraje Krajská hygienická stanice a na území ČR ministerstvo zdravotnictví. To si zřizuje funkci hlavního hygienika, který ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje jako orgán Ministerstva zdravotnictví.

Mimořádná opatření se stanoví vyhlášením v televizním a celoplošném rozhlasovém vysílání a zveřejněním na úřední desce ministerstva zdravotnictví nebo na úředních deskách krajských hygienických stanic umístěných v sídlech těchto správních úřadů a na jejich územních pracovištích.

Všechny osoby jsou povinny se mimořádným opatřením podřídit.

V případě kdy dojde k zákazu styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami je kromě výše uvedených mimořádných opatření důležité:

  • poskytování informací obyvatelstvu v místech i mimo místa kde byla stanovena karanténní opatření, o opatřeních orgánů veřejného zdraví a dalších opatřeních přijatých orgány veřejné správy,
  • zabezpečení ochrany dýchacích cest, povrchu těla nebo očí podle druhu a způsobu šíření nemoci, včetně využití improvizovaných prostředků,
  • zajištění některých funkcí z oblasti nouzového přežití obyvatelstva v oblasti karantény (např. poskytování základních služeb).

Karanténními opatřeními jsou:

  • oddělení zdravých fyzických osob, které byly během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývaly v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob,
  • lékařský dohled nad fyzickými osobami podezřelými z nákazy (osoby jsou povinny podrobit se vyšetření),
  • zvýšený zdravotnický dozor nad fyzickou osobou podezřelou z nákazy.

Předchozí Následující