Panika je sociálně psychologický jev, který se dá charakterizovat spontánním, nekorigovaným chováním lidí, u kterých došlo k porušení duševní rovnováhy. Typickými příznaky paniky jsou:

• rychlé zmnožování rozumem nepochopitelných složek ve strategii chování,
• umocňování emocionální složky rozhodování,
• nekoordinovanost interakčních, komunikačních a informačních vazeb,
• snížení rozumové kontroly chování,
• tendence k extrémním reakcím.

Paniku vyvolává nedostatek informací uvnitř určité sociální struktury, což ve spojení s extrémním napětím či očekáváním, může nabýt někdy i formy davové psychózy.

Dav je náhodné nebo úmyslné dočasné shromáždění většího počet osob ve stejném prostoru, které spojuje postoj k určitému problému, osobě či skupině.  Z psychologického hlediska nabývá však slovo dav zcela jiného významu. Za jistých daných okolností (ale jenom v nich) má shromáždění lidí nové vlastnosti, které se značně liší od vlastností jedinců, kteří je skládají. Vědomá osobnost tu mizí a city i myšlenky všech jednotek jsou zaměřeny týmž směrem. Tvoří se kolektivní duše beze vší pochybnosti přechodná, která má však velmi určité vlastnosti.“(G. le Bon, Psychologie davu). [40]

Přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců (tzv. davové nebo též kolektivní chování), silně se zde projevuje princip nápodoby, dav je velmi sugestibilní a má sklon k hysterickému chování. Jednání jedinců je ovlivněno anonymitou a poklesem sociální a racionální kontroly.

Dav se s působením stresového faktoru vypořádává odlišným postupem než jedinec. Neboť v kolektivní duši se stírají intelektuální schopnosti lidí a tím také jejich individualita. Různorodé se ztrácí ve stejnorodém a neuvědomělé vlastnosti převládají. Tím, že se obyčejné vlastnosti staly společnými, lze vysvětlit, proč nejsou davy schopné provést čin, který vyžaduje vyšší inteligenci, jako například vhodné otevření únikového východu.

Jedinec nabývá jistou ztrátu odpovědnosti, pocit moci, anonymitu, změnu v prioritách okamžitých rozhodnutí, atd., pouhou skutečností, že je součástí většího počtu lidí. Nebezpečnou se pro jedince při jeho rozhodnutích stává „duševní nákaza“. Ta je příčinou rozhodnutí, která mají pro jedince často katastrofální následky. Tímto způsobem může jedinec v davu dostat „falešný pocit bezpečí“ a na základě těchto pocitů jednat životu ohrožujícím způsobem.

Tato příčina je nazývána sugestibilita. Člověk vystaven působení proudění davu, je nějakou dobu uprostřed jednajícího davu, je přiveden do stavu blízkého hypnóze. Pod vlivem sugesce se pustí s neodolatelnou prudkostí do provádění určitých činů. Sugesce se navíc stupňuje, neboť se stává společnou pro zúčastněné. Jedinců, kteří by odolali sugesci davu je málo a mají malou šanci změnit chování davu, nanejvýš se mohou pokusit odvrátit dav jinou sugescí. Proto racionální upozornění davu lidí jedincem na alternativní postup bývá většinou ignorován.

Příklady panikového chování s vážnými následky

21.11.2010, Phnom Penh, Kambodža

Při tradičních slavnostech vody v kambodžské metropoli Phnompenhu vypukla panika, při které zemřelo nejméně 339 lidí a 329 dalších bylo zraněno. Lidé byli většinou umačkáni nebo utonuli. Tragédie byla důsledkem paniky, která zachvátila mnohatisícový dav na malém mostě přes řeku. Několik lidí totiž usmrtil elektrický proud. Vlastní bezpečnost se lidé snažili zachovat útěkem. Avšak dav jako celek nejdříve směřoval k místu zasažení proudem a po zjištění nebezpečí se začal pohybovat zpět. V místě působení těchto dvou vektorových sil jsou lidé umačkání, udušeni, nebo volí zdánlivě snadnou únikovou cestu skokem z mostu. Skokem do vody však většinou utonuli.

24. července 2010 Duisburg, LOVE PARADE

Při této události bylo na každoročně pořádaném hudebním festivalu v Německu ušlapáno 19 lidí. Dalších 342 lidí bylo zraněno, z toho zhruba několik desítek bylo zraněno vážně. Zmatek ve vstupním tunelu nastal poté, co se ucpal davem a někteří se pokusili dostat ven zavřeným únikovým schodištěm, ze kterého spadli.

Jako hlavní příčinu problému lze určit selhání osob zajišťujících bezproblémový chod festivalu. V tomto kritickém bodě byl totiž jediný vstup a zároveň východ. Panika byla odstartována v okamžiku, kdy se lidé začali snažit proniknout na festival jinudy než vstupním tunelem ( po uzavřených bezpečnostních schodech) a zřítili se z několikametrové výšky na zem. Festival měl na kontě první mrtvé a vypukla panika. Ta se šířila obrovskou rychlostí, která přinesla konečnou bilanci 19 mrtvých. Takto vysoké číslo je možné zároveň přičíst i extrémní koncentraci alkoholu a návykových látek, které jsou na tomto festivalu téměř pravidlem. Přece jenom je nutné uznat, že člověk ovlivněn větším množstvím alkoholu či jiných látek, má daleko blíže ke zkratkovitému chování než člověk s „čistou hlavou“. O tomto vlivu na počet mrtvých je samozřejmě možné pouze spekulovat, ale dozajista je potřeba ho brát v úvahu.

Chování v případě paniky

Člověk se může velmi snadno dostat do takovéto vážné, život ohrožující situaci jakou je panika. Jde například o požár nebo explozi v kině, na diskotéce, v supermarketu, ve škole, v podniku, v budovách, panika na mítinku, teroristický útok apod. Během vteřin se všichni lidé okamžitě chtějí dostat ven a za každou cenu si zachránit život, protože se cítí ohroženi (člověk pod vlivem emocí je schopný obětovat i své nejbližší!). Lidé reagují pudově, t.j. iracionálně - na základě svých instinktů. Lidé se bezhlavě rozeběhnou k východu, kde hrozí riziko ušlapání a udušení. Ušlapat někoho může dav na kterémkoliv místě, jestliže dojde k pádu osoby na zem. Další nebezpečné místo představují schody (jestliže je to možné, je třeba se držet zábradlí), zlomy chodeb apod.

V případě panikové situace máme 2 možnosti jak se zachovat:

1) pokusíme se zachovat klid mezi lidmi – reagovat musíme okamžitě, jakmile zaregistrujeme nebezpečí, protože ve chvíli, kdy se lidé dají do pohybu (křik, běh – panika), bude už naše snažení zbytečné (dav nás jednoduše převálcuje). Postavíme se a rozhodným hlasem zakřičíme: klid, pomalu, pomalu, je to v pořádku, klid, nic se něděje!!! Pomalu opustíme sál! Po jednom, v klidu, máme čas!!!

2) Jestliže se nám nepodaří zachovat klid mezi lidmi, tak se musíme postarat o sebe a samozřejmě, jestliže to situace umožňuje, o lidi v naší bezprostřední blízkosti.

• Jestliže jsme blízko dveří a dav by nás ohrozil, tak musíme ohrožený prostor opustit mezi prvními, tedy co nejdříve. Okamžitě informujeme záchranáře a zabezpečujeme co nejrychlejší opuštění prostoru lidí u východu, čímž zvýšíme průchodnost východu!
• Jestliže jsme dále od dveří a začlenění se do bezhlavě unikajícího davu představuje značné riziko, raději počkáme a vyhodnotíme situaci podle potřeby: vyrobíme si improvizovanou ochranu dýchacích cest, pokusíme se uhasit požár, zjistíme, zda k úniku neexistuje boční východ, okno, poskytneme první pomoc zraněným apod.