Události, kdy dojde k havárii při výrobě, manipulaci, skladování, zpracování a používání nebezpečných látek či výrobků z nich, za současného úniku těchto látek, nazýváme havárie s únikem nebezpečných látek. V zákoně [24] je definována jako mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a která vede k bezprostřednímu nebo následnému závažnému poškození nebo ohrožení života a zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí nebo ke škodě na majetku, jež přesahuje stanovené limity.

Bhópálská katastrofa je největší známá průmyslová havárie v historii. Událost se stala v noci z 2. na 3. prosince 1984 v indickém městě Bhópál v chemické továrně patřící americké společnosti Union Carbide. Během nehody uniklo do okolí továrny cca 40 tun methylisokyanátu (MIC), kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví. Během tří dnů po havárii zemřelo v Bhópálu a jeho okolí přibližně 8.000 lidí, později okolo 25.000 lidí a celkový počet zasažených lidí dosáhl počtu 520.000 [20].

V roce 1976 byl v italském Sevesu  zaznamenán velký únik dioxinů. K havárii došlo v chemičce švýcarské firmy Givaudan vyrábějící herbicidy používané k likvidaci dřevnatých plevelů. Do ovzduší unikly asi dva kilogramy dioxinu, které zamořily téměř 2 tisíce hektarů v okolí. V továrně se v době výbuchu pohybovalo několik zaměstnanců, kteří závadu během dvaceti minut odstranili. Teprve po 17 dnech továrna přiznala, že uniklý plyn obsahoval i dioxiny. Na následky otravy onemocnělo asi 200 lidí.

Ve velmi vysokých dávkách způsobují dioxiny trvalé poškození pokožky známé jako chlorakné. V nízkých dávkách je dioxinům připisována teratogenita (vývojová toxicita) a karcinogenicita (napomáhá vzniku rakoviny).

Dioxin je spojován s negativními trvalými zdravotními následky mezi veterány vietnamské války a vietnamským obyvatelstvem v oblastech kde byla aplikována směs herbicidů známá jako Agent Orange. Jeden z herbicidů z této směsi byl během výrobního procesu často kontaminován stopovými koncentracemi dioxinu.

Ohrožení člověka

Největší ohrožení pro člověka představuje únik plynů nebo par látek, které jsou hořlavé, výbušné, jedovaté nebo jinak zdraví škodlivé. V ČR patří mezi látky, které přicházejí do úvahy, zejména amoniak, chlór, sirouhlík, sirovodík, formaldehyd, kyanovodík, sulfan, fosgen, fluorovodík, chlorovodík, oxid uhelnatý a další.

Nejčastější způsob vniknutí toxické látky do organismu představuje při haváriích vdechnutí plynů nebo par (tzv. inhalační expozice). V plicích dochází k životně důležitému procesu výměny plynů, a to k sycení krve kyslíkem a zároveň k odstraňování oxidu uhličitého. Výměna plynů se uskutečňuje na velmi rozsáhlé ploše drobných komůrek, tzv. plicních sklípků. Těchto sklípků má člověk okolo čtvrt miliardy a jejich plocha činí přibližně 100 m2. Látky, které jsou obsaženy ve vdechovaném vzduchu, se tak mohou velmi dobře vstřebávat. Člověk vdechne v klidu kolem 6 litrů vzduchu za minutu přibližně dvanácti až šestnácti vdechy. Při zvýšené námaze stoupá výměna vzduchu na několikanásobek v důsledku zvýšení počtu vdechů i vdechovaného objemu. Jestliže je v ovzduší obsažena určitá koncentrace škodlivých látek, stoupá s velikostí vdechovaného množství samozřejmě i množství vdechnutých škodlivých látek. Pro nejvýznamnější vstup toxické látky do organismu – vdechnutí – lze tedy konstatovat, že účinek toxické látky závisí na celkové dávce, která je přibližně dána koncentrací toxické látky v ovzduší a dobou vdechování. Z toho vyplývá i základní a hlavní způsob, jak snížit riziko ohrožení člověka: co nejdříve zamezit nebo alespoň maximálně snížit styk nebezpečné látky s organismem. Tím se sníží jak koncentrace látky ve vdechovaném vzduchu, tak doba vdechování látky.

Při haváriích s únikem nebezpečných látek nelze podceňovat ani význam vstřebávání kůží. Na kůži mohou působit látky ve všech skupenstvích. Kůže má sice celkově plochu kolem 2 m2, tedy představuje pouze asi padesátinu vstřebávací plochy plic, ale řada látek se kůží vstřebává velmi dobře. Jedná se především o případy, kdy se toxické látky zachytí na kůži v koncentrovaném stavu nebo vsáknou do oděvu. Může se uplatnit i riziko vstupu látek do organismu zažívacím traktem, kdy přicházejí v úvahu látky za normálních okolností kapalné nebo tuhé. Při vstupu látek do organismu nechráněných osob hrají výraznou roli i oční spojivky, zvukovod a velmi prokrvený prostor pod jazykem. Tyto cesty vstupu jsou charakterizovány velkou rychlostí průniku. V podmínkách havárií pak existuje též ohrožení osob velmi rychlým vstřebáváním látek otevřenými ranami nebo popáleninami.

Při vniknutí do organismu vyvolávají jednotlivé toxické látky různé příznaky zasažení, tj. různou odezvu organismu. Je důležité vědět, že naprostá většina nejrozšířenějších toxických plynů a par má dráždivé účinky. Výsledkem dráždivých účinků látek jsou výrazné slzení, pocit cizího tělesa v oku, zduření víček, tvorba sekretu v dýchacích cestách, kašel, kýchání, rýma, svědění či pálení pokožky, bolest hlavy, pocit tlaku na hrudníku, někdy i dušnost, pocit nevolnosti a zvracení.

Důležitým faktorem ovlivňujícím způsob ochrany obyvatelstva je i způsob šíření nebezpečných látek. Ten závisí, vedle dalších vlastností, na jejich molekulové hmotnosti zda je vyšší nebo nižší než molekulová hmotnost vzduchu, která je 29. Plynné látky s molekulovou hmotností nad 29 (těžší než vzduch) se budou držet při zemi nebo vnikat do sklepních prostorů. Těchto nebezpečných látek je většina a i některé látky lehčí než vzduch (např. čpavek) vytváří bezprostředně po havárii mlhu, která se rovněž drží při zemi.

Celkově lze k závislosti mezi dávkou, dalšími okolnostmi a účinkem konstatovat, že účinek toxické látky závisí na velikosti expozice a na koncentraci látky v ovzduší.

Zásady chování obyvatelstva při havárii s únikem nebezpečných chemických látek

Činnost obyvatelstva lze obecně specifikovat zejména podle místa, kde se nachází v době havá­rie (volné prostranství, budova, dopravní prostředek). Obecně lze uvést, že většina plynů a par nebezpečných chemických látek se drží při zemi (je obvykle těžší než vzduch). Proto je zá­kladní ochrannou činností zejména improvizovaná individuální ochrana a ukrytí ve vyšších patrech budov.

Na volném prostranství:

• nepřibližovat se k místu havárie,
• vyhledat úkryt ve vyšších patrech budov, v místnostech na odvrácené straně ve směru šíření nebezpečné látky, které mají minimální počet oken a dveří,
• není-li poblíž žádný úkryt, co nejrychleji ohrožené místo opustit; ne však ve směru větru,
• podle možností použít prostředky improvizované ochrany očí, dýchacích cest a povrchu těla, minimálně zakrýt dýchací cesty kapesníkem či textilií nejlépe navlhčenou.

V bytech, na pracovištích, ve veřejných budovách a dalších uzavřených prostorech:

• zamezit proudění vzduchu (uzavřít okna, dveře, vypnout ventilaci a klimatizaci, utěsnit skuliny okolo oken a dveří lepicí páskou, plastovými materiály, textilem a podobně),
• uhasit otevřený oheň (plynový sporák, krb),
• sledovat vysílání hromadných informačních prostředků a další tísňové informace o situaci,
• vyvarovat se větší fyzické námahy,
• zbytečně netelefonovat.

V dopravních prostředcích:

• uzavřít okna a další otvory, vypnout ventilaci, topení, klimatizaci,
• v prostředcích hromadné přepravy osob použít prostředky improvizované ochrany očí a dýchacích cest, minimálně zakrýt dýchací cesty kapesníkem či textilií nejlépe navlhčenou,
• v osobním automobilu, podle situace, buď co nejrychleji opustit ohrožené místo, použít prostředky improvizované ochrany očí a dýchacích cest nebo vyhledat úkryt ve vyšších patrech nejbližších budov.