K sesuvům půdy dojde, když se poruší stabilita svahu. Dochází k tomu v důsledku přírodních procesů nebo v důsledku lidské činnosti. Síly držící pohromadě vrchní vrstvu zemského povrchu a zabezpečující její vazby s podložím začnou být v tom okamžiku slabší než gravitace. Celá masa se dá do pohybu ze svahu a bere s sebou vše. Sklon svahu náchylného k sesuvu půdy bývá zpravidla větší než 22 stupňů.
K nestabilitě svahů přispívá i zvýšení obsahu vody v půdě, suti nebo horninách. Voda vyplňuje spáry a mění pevnou vazbu mezi zrny, z nichž se skládá zemina i skalní masiv. Voda na plochách tvořících rozhraní vrstev může působit jako mazadlo a usnadňovat klouzání. Soudržnost hornin je porušována zmrznutím a zvětráváním. Nestabilitu svahu mohou způsobit i změny porostu nebo odstranění vegetace.
V České republice prozatím nebyly zaznamenány katastrofální sesuvy půdy, ale členitost našeho území nás nutí takové procesy podrobně sledovat. V České republice bylo dosud zaznamenáno skoro 5000 menších sesuvů půdy, hlavně v severních Čechách, Českém středohoří, Doupovských horách a v severočeských hnědouhelných pásmech. Tyto sesuvy zasáhly oblasti o rozloze přes 30 000 hektarů. Na Moravě jsou nebezpečné oblasti v horách (Jeseníky, Beskydy).
K sesuvům půdy dochází po povodních. Např. v roce 2010, kdy začala voda ustupovat, se dala do pohybu půda. Sesunula se na několika místech. Pohyb zaznamenali lidé v Dolních Domaslavicích nad přehradou Žermanice, kde došlo k sesuvu podmáčeného svahu. Zem se pohnula v dalších čtyřech obcích Moravskoslezského kraje - Kunčicích pod Ondřejníkem, Karviné, Fryčovicích a Vendryni.
Nejúčinnější ochranou je prevence (zachycení a odvedení povrchové vody, vyčerpání vody ze studní na ohroženém území, umělá úprava terénu, tj. kotvení svahů, stavba pilotů, opěrných stěn, výsadba vhodné zeleně).
Sesuvům půdy a bahnotokům většinou nepředchází žádné varování, je však dobré sledovat některé signály, které mohou být předzvěstí nebezpečných událostí:
Přestože jsou laviny vázané pouze na horské oblasti a většinou pouze na zimní období, mohou představovat značná rizika. V současné době velkého rozvoje cestovního ruchu nečelí nebezpečí lavin pouze obyvatelé horských oblastí, ale i turisté vyhledávající zimní radovánky. Při nedostatečné ochraně a prevenci tak laviny mohou často znamenat i oběti na životech. I v našich horách hrozí každoročně toto nebezpečí a čas od času zahyne ve sněhové lavině několik lidí.
Lavina vzniká jako ostatní sesuvy. Soudržnost sněhu překročí určitou mez a gravitace vyvolá pohyb sněhové masy po svahu. Kritický úhel pro vznik sněhových lavin je 20–25 stupňů, ale mohou vzniknout i na mírnějších svazích. Lavinovité jsou zejména hladké travnaté svahy. Keře a velké kameny vzniku lavin omezují nebo brání. V lese vznikají laviny zřídka. Rychlost lavin u mokrého sněhu je cca 15 km/h, u uleželého sněhu 50–70 km/h a prachového sněhu 120–360 km/hod V České republice se jedná zejména o svahy Krkonoš a Jeseníků, nejblíže v zahraničí jsou to například Tatry nebo Alpy.
Příčiny jsou ovlivněny mnoha okolnostmi: typem sněhu, dobou jeho existence na svahu, počasím apod. Příčinou vzniku laviny může být i činnost člověka: přechod přes kritickou oblast (tj. oblast, ve které je již narušena soudržnost sněhových vrstev, popř. i soudržnost celého sněhového pokryvu s podložím).
Vysoké rychlosti mohou být dosaženy pohybem laviny po vzduchovém polštáři, který se tvoří mezi povrchem a sněhovou masou.
Prevence lavin má dvě základní podoby. První je vytyčování a mapování svahů, na kterých mohou v zimě za příhodných podmínek laviny vznikat s ohledem na geomorfologii, přítomnost vegetace atd. Tímto úkolem je většinou pověřena Horská služba dané oblasti, která rovněž v zimě přímo v terénu zjišťuje aktuální charakteristiky sněhové pokrývky (výška, teplota, struktura apod.), které dále ovlivňují možnost vzniku lavinového nebezpečí.
Druhou důležitou složkou prevence je meteorologická předpověď vzniku lavin, především v závislosti na větru, množství sněhových srážek a teplotě. Horská služba v zimě aktuálně informuje o lavinové situaci, v případě ohrožení uzavírá některé oblasti a vydává varovná oznámení.
Ochrana před lavinami může mít aktivní nebo pasivní podobu. Pasivní ochrana znamená stavění různých protilavinových zábran a sněhových plotů, které zabraňují hromadění sněhu v zóně akumulace, nebo které zachytávají sníh v pásmu nánosu. Aktivní ochranou rozumíme řízený odstřel lavin. Tato metoda má dvě hlavní výhody. Jednak se včas zabrání kritickému hromadění sněhu a zároveň je znám přesný čas pádu laviny.